Narušitel systému (2019)

Benni je na pohled milý devítiletý andílek, avšak uvnitř je to nevyzpytatelná, agresivní a neovladatelná bestie, které není pomoci. Hodně ukřičený, depresivní a emočně vypjatý snímek, jehož středem je právě tento malý spratek, který kmitá pomyslnou rafičkou emocí diváka od jedné krajní polohy ke druhé, od lítosti a soucitu po marnost a vztek. Herecký výkon Heleny Zengel je bezesporu úžasný, stejně jako práce režisérky Nory Fingscheidt, ale užil jsem si to takovým dost zvláštním způsobem a vícekrát se na tento film určitě nepodívám.65 %.

"A tak jako tak, všechno je naopak", to by Michal Ambrož měl zazpívat na úvod filmu. "Bojovníky" proti systému, či jeho narušitelé, nejsou lidé hluční a nároční, nýbrž naopak tišší, kteří od systému (potažmo státu) nic nechtějí, či chtějí jen to, aby jim dal pokoj a nechal je v klidu. Beni systém neruší, naopak ho potvrzuje a podporuje. Všimneme si jen kolik pracovních míst vytváří (kolik lidí živí), slouží jako testovací panák sociologii a vědě, atd. Na druhé straně můj strýc Karel byl takovým raplem po celý život (označovali ho, i můj otec, jako rapla; ve filmu je tento termín také použit). Jenže on žil v prostředí teplém, nikoli studeném jako Beni, byl nejmladším (prakticky pátým) synem mojí babičky a jejich vzájemná láska a úcta se časem jen prohlubovaly. Beni je jistou předzvěstí další generace, generací. Už nyní znám spoustu mladých lidí, kteří ji mají v sobě, ale jsou natolik introvertní, že jsou diagnostikováni jen jako autisté či ADHD. Moje tři děti jsou loajální k systému, dokáží si v něm najít svůj prospěch, bez ohledu na to, kolik pravítek (a žena kolik vařeček) jsme o ně kdysi přerazili. Film tak zkoumá především tepelné poměry života (pomáhá si přitom silně emotivními prvky) a kritizuje jeho zvlažňování (sám jsem nepřítelem bojovníků proti horku a všem klimatickým zařízením).

Atemlos ! Táto rozvrátiteľka ma úplne dostala. So ein kleines Miststück ! Ako to tá malá dokázala, že som ju ani na chvíľu nezačal nenávidieť. Asi je to vďaka jedinečnej Helene Zengel, ktorá Benni hrala. Hrala ? Toto že boli inscenované, hrané scény a tá malá to fakt len hrala ?... Parádne natočené kino. Dráma idúca úplne nadoraz. Skvelá réžia, ohromná práca s emóciami, žiadne charakterové škatulkovanie postáv. Und kein Happyend. 79 %

Zajímavé pokračování klasiky Přichází Satan!, tentokrát v Německu. Zde zplozenec pekla sice postrádá nadpřirozené schopnosti, ale dohání to zuřivostí. Bohužel se nikomu nepovedlo sehnat exorcistu, takže dívčina permanentně zaměstnává veškeré místní sociální služby a ústavy všeho druhu. Sem tam rozmlátí lebku buď sobě, nebo jinému děcku, ale kupodivu se nikdy nic extra nestane, jako třeba že by ji zavřeli do vypolstrované cely nebo tak. Jen si ji všichni prostě dál letargicky přehazují jako horký brambor, nebo možná spíše odjištěný granát. Systém se snaží ostošest, ale co s takovým poděsem? To jsem se ve filmu naneštěstí nedozvěděla. Každopádně jako reklama na antikoncepci je to výborné.

Systemsprenger je drama o 9-ti leté holčičce Benni (Bernardette) s poruchami chování, která má tendenci k nekontrolovatelným výbuchům vztehu a verbální i fyzické agresi, zejména když se jí někdo dotkne jejího obličeje. Dle filmu se jedná o dítě s raným traumatem, kdy matka měla v jejím kojeneckém věku přikládat plínky na její obličej. Holčička je nezvladatelná, nezvládá ji vlastní matka Bianca, nezvládají ji úřady, nevydrží dlouho v žádné náhradní rodině ani rezidenční skupině (Wohngruppe), občas jsou nutné pobyty na psychiatrii, dostává neuroleptika k tlumení impulzivity. Její matka Bianca má asi sama problémy a nejspíš se jedná o nevyzrálou osobnost, žije s násilným partnerem, Benny doma mít nemůže. Přesto Benny touží být s ní, na začátku filmu uteče z rezidenční skupiny, a stopem dojede za matkou, avšak po agresivní scéně vůči matčinému partnerovi ji policie vrátí zpět. Její případ má na starost Frau Bafané ze sociálky (Sozialdienst), která k Benni najme mladého sociálního pracovníka Michaela Hellera, který předtím pracoval s násilnými delikventy. Ten si Benni na 3 týdny vezme k sobě na chatu, kde ona k němu přilne a začne mu říkat "Papa", on si však není schopen udržet profesionalitu, a např. si Benni vezme k sobě domů na přespání k vlastní rodině, a Benni málem ublíží jeho kojeneckému dítěti. Poté se jejího případu chce vzdát. Protože Benni už není kam umístit, tak ze zoufalství volí jakýsi program v Africe, kam má Benni odletět. Jenže na letišti uteče, a tím film končí. Na filmu se mi líbí, že se nesnaží moralizovat ani nabízet nějaké řešení, jen popisuje stav věcí, jaký je.