Národní třída (2019)

Když jsem viděl poprvé trailer od TotalFilmu s hláškou slavnější než celý film, nevěděl jsem, že je natočený podle stejnojmenné knížky od Jaroslava Rudiše. Knihu jsem si vzápětí vyhledal, abych poprvé mohl porovnat knižní předlohu s tou filmovou. A světe div se... Byl jsem mile překvapen. Hynek Čermák roli stupidního hovada z předměstí, který nemá problém vám natáhnout, když se na něj blbě podíváte, zvládl s přehledem (bodej by né, když jeden čas dělal ochranku).  Těžko se mi hledá herec, který by se na Vandama hodil víc. Možná David Novotný, ale ten svojí stopu už zanechal v Okresním přeboru a 4 hvězdě. Ve filmů jsou menší změny, ale jsou tu i věci navíc, které tomu dávají uplně jiný směr a to ten pozitivní (viz. Langmajer a Cina). Dost lidí v komentářích si stěžovalo, že si Vandama jako postavu vůbec neoblíbili a neměli důvod mu fandit. O tom to ale célé je. Ten kdo četl Šabacha se mnou bude souhlasit. Kolikrát jsme v hospodě u štamgastského stolu, nebo na vesnické zábavě, narazili na tyto pochybné existence. Nevíme co se jim honí hlavou. A tento film je sonda, která to neznáme může poodhalit.

Život dezolátů pohledem pražské kavárny. Mdlé, nenápadité, s umělými postavami, slabým klišovitým příběhem, velmi pochybnou atmosférou. Největší problém vidím na straně režiséra, který tomu prostě nedokázal vdechnout více. Vždyť Čermák, Cina i Neužil, i když jsou jako vždy výborní, vlastně hrají zase ty samé postavy jako v jiných filmech. Ale Kateřině Janečkové, kterou jsem nikdy nepokládal za zvláštní krasavici, to zde neuvěřitelně sluší, zraje do krásy.

Národní třída, film z roku 2019 režiséra Štěpána Altrichtera, představuje divákovi svérázný pohled na život padesátiletého Ivana alias Vandama, rváče s filozofickými sklony z pražského sídliště. Adaptace stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše se opírá o silný výkon Hynka Čermáka v hlavní roli, který s vervou ztvárňuje frustrovaného muže trávícího dny natíráním a večery v hospodě Severka. Právě zde Vandam sází jednu cynickou hlášku za druhou a nevyhýbá se ani fyzickým konfrontacím. Jeho život zdánlivě uvízl v rutině a hořkosti z nenaplněných porevolučních ideálů, s výjimkou neohrabané snahy o získání přízně hospodské Lucky. Ohrožení Severky developerskými plány pak Vandama vyburcuje k svérázným činům, které vedou k sérii absurdních a tragikomických situací.
Silnou stránkou filmu je bezpochyby Hynek Čermák, jehož charismatické ztvárnění Vandama je ústředním pilířem celého vyprávění. Divák je konfrontován s jeho problematickým chováním, ale zároveň mu díky Čermákovu herectví nemůže upřít jistou míru pochopení. Specifická atmosféra sídlištního prostředí a zapadlé hospody, kterou zprostředkovává nápaditá kamera Cristiana Pirjola, dodává filmu osobitý vizuální ráz. Nechybí ani černý humor a řada zapamatovatelných hlášek, které dokážou diváka pobavit. Postava Vandama jako taková je komplexní a nutí k zamyšlení nad tématy identity a frustrace v postkomunistické realitě.
Celkově lze Národní třídu označit za nekonvenční a místy provokativní snímek, který vyniká především hereckým výkonem Hynka Čermáka a specifickou atmosférou. Pokud divák preferuje originální pojetí a nejednoznačné postavy, film mu pravděpodobně nabídne zajímavý zážitek. Je však třeba počítat s tím, že se nejedná o prvoplánově zábavnou podívanou a že film klade divákovi otázky a nutí k zamyšlení. Pro ty, kteří hledají lineární vyprávění a jednoznačné hrdiny, může být Národní třída o něco náročnější.

FilmNárodní třídarežiséraŠtěpána Altrichteraz roku 2019 je pohľadom na sklamanie jednotlivca zo systému, v ktorom pre to či ono nedokáže nájsť adekvátne uplatnenie. Je pohľadom na to, ako môže malomeštiacko prekvitať aj vo veľkom meste. Aj pohľadom na to, ako si človek bez východiska začne vytvárať nepriateľov prakticky v komkoľvek, kto sa mu akokoľvek sprotiví. Postava Vandama (Hynek Čermák) je v mnohom archetypom niekoho, koho by sme pokojne mohli nazvať "dezolátom". Snímka režiséra Altrichtera, vychádzajúca z literárnej predlohyJaroslava Rudiša, sa ale nutne nesnaží vykresliť Vandama ako kovaného "záporáka", ale skôr ako človeka, ktorého v živote ovplyvnili rôzne nepriaznivé udalosti. Najviac potom samovražda jeho otca (Martin Siničák), ktorej sa síce snímka venuje okrajovo, ale na diváka dokáže spracovaním výrazne zapôsobiť. Na druhú stranu ale Altrichterovo dielo ani zďaleka nezobrazuje Vandama ako kladnú postavu, s ktorou by sa človek mal chuť stotožniť. V každom prípade ale necháva divákovi dostatočný priestor na to, aby mohol (ale nie nutne musel) byť voči hlavnému protagonistovi aspoň čiastočne empatický. Príbeh ako samostatný celok až tak nezaujme, ale funguje ako dobrá sonda do životoch mnohých, ktorých vnútorne ubíja bytie v obkolesení panelákových stien, nútiace ich ventilovať si frustráciu rôznymi spôsobmi. Herecky dielo jednoznačne "ťahá" Hynek Čermák, diváka ale dokáže zaujať aj sympatickáKateřina Janečková, pričom zvyšok ansámblu je skôr do počtu.Národní třída, hoc sa to tak na prvý pohľad nemusí zdať, je viac než iba príbehom o "dezolátovi" z pražského Jižního Města. Všíma si ľudí, ktorí nič nemajú a nikdy mať nebudú, a stavia ich do protikladu s tými, ktorí stoja na druhej strane pomyselnej barikády. Altrichterovo dielo je v mnohom ľudské, aj keď svoje myšlienky prezentuje prostredníctvom excentrického hlavného protagonistu.

Jeden z restů, který v životě mám, jsou Rudišovy knížky. Četl jsem 2? Nicméně snad jsou ty ostatní lepší než film. Rozhodovat se, jestli si je přečtu, po zhlédnutí bych si nepřečetl. Pro mě bylo jen plus to, že ty lokace znám moc dobře. Naproti Severce třeba chodí mladej na gympl, i na pivu jsem tam někdy byl.