Någonting har hänt (1993)

Po komerčním neúspěchu Anderssonova druhého snímku "Giliap" se režisér téměř 25 let věnoval pouze reklamě a různým experimentům v krátké metráži. Vznikl tak mimo jiné i snímek Någonting har hänt, v němž se starší muž dozvídá, že je nakažen virem HIV. Následují jeho úvahy a vyprávění o této nemoci, jak se s ní lidé a hlavně společnost vypořádávali, jak probíhaly výzkumy a podobně. Nejedná se tedy o typický subjektivní příběh o jednom člověku, ale spíš subjektivní pohled jednoho člověka na nemoc AIDS celkově. Téměř neustálé využití velkých celků navíc podtrhuje osamělost a bezbrannost nakažených. A přestože některé scény, např. starší učitelka učící studenty jak správně nasadit kondom, nebo pokusy na lidech, kteří se nemohou bránit, mohou působit příliš absurdně, nebo moc tvrdě, celkově snímek přináší zajímavé zamyšlení, které bylo koncem osmdesátých let určitě potřeba.