Muž zvaný Kůň (1970)

75%. Vzpomínky na ORF1, mé mládí, polosrozumitelnou vídenštinu a western*** Naivní a přitom tak milé zobrazení života indiánských kmenů. Kvituji s nadšením, že i když bylo snaženo o pozitivní přístup, přesto nebylo dosaženo blbosti dnešní superkultury, kdy je "původní obyvatel" pouhou trpnou obětí krutého, bílého teroru.***Prostě a jednoduše, zařazení do sociální struktury kmene nakonec záleží na ženskejch, pročež vytrvejte. Možná vám neuříznou koule, když budete mít v  úctě jejich genetiku.

Film není skutečný western, spíše jde o příběh s výrazným antropologickým prvkem - ukazuje život a zvyky Indiánů. Přesto však není nudný a poměrně svižně utíká. Z dnešního pohledu je nezvyklé, hlavní protagonista zůstává i mezi Indiány vždy Angličanem, neasimiluje se do kmene. Respektuje Indiány, ale dělá celou dobu vše pro to, aby se vrátil do Anglie.

Prehliadka indiánskych zvyklostí je slastným ochkaním skôr pre etnológov, než pre divákov túžiacich po silnom príbehu. Jedna vec z tejto prehliadky vo vzťahu k dnešku zaujala. Dnešné tak populárne sebazohavovanie tela a kreslenie rôznych tetovačiek má nepochybne svoj pôvod v starovekých praktikách prírodných národov (aj indiánskych) súvisiacich so zasväcovaním mužov, či s ich prechodom do iného statusu - tu konkrétne súvisiacich so vstupom do manželstva. Konkrétne išlo o prepichovanie kože, znášanie bolesti súvisiace s vyvesovaním tela na špagáte, s použitím prírodných dreveno- kovových hákov umiestnených pri bradavkách muža zvaného kôň.

Film, který si dělá nárok, že autenticky něco zobrazuje, pak je podezřelý už tímto nárokem. A také při jeho sledování mi "pořád něco nesedělo". Možná to byly detaily, ale bylo jich mnoho. A tak se raději připojím k stručné recenzi Mikina***: "Jako bych se díval na film podle románu Maye, taková naivní oslava indiánů, jakoby v očích desetiletého dítěte. Ale stejně jako u Mayovek to přijmete a díváte se jak blonďatý lord žije s indiány."

K dokonalosti to má daleko - za mě tři a půl* - a také se na filmu mírně podepsal zub času (hlavně v hereckém projevu). Pár příjemných překvapení film však uchystal i současnému divákovi. Nad běžný průměr žánrovek film vytahuje: Příležitostné skvělé záběry přírody, korektně-nekorektní vyobrazení Indiánů, jejich chování, zvyků, spirituality..., znázornění iniciačního rituálu - halucinační vložka nezapřela 70tky; Skvělá výprava; Netradičně chybějící happyend. Zápory: Béčkový úvod; Dost mě štvalo neherectví Richarda Harrise; Ve filmu se víc ječelo, než mluvilo... a doplňte co chcete.