Cesta (1971)

Žánrově absolutně nezařaditelný snímek (survival drama? ani to ne), který je chvílemi magicky krásný a chvílemi neobratně vyprávěný, až to vzbuzuje úsměv. Ta násilně střihová konfrontace čarokrásné přírody a civilizačního zmaru je tady až naivně předhazována „in your face“. Prostě uvědomění si, že k životu a k duševní vyrovnanosti stačí málo, jenom to splynutí s přírodou a naopak civilizační shon člověku štěstí nepřinese, vám Nicolas Roeg přináší na podnose příliš prvoplánovitě, snad s výjimkou posledních minut, které tváří v tvář plytkému žvanění o povýšení v práci jsou fakt trefné. Víc se mi líbila první půle, kdy oranžová poušť přeje kameře, která tady kouzlí, do toho zní překrásná hudba, Jenny Agutter valí nádherná kukadla a celé to má až meditativně působivou náladu. V poslední půlhodině to ztratí tu magickou atmosféru a až příliš často se tu mordujou zvířata a to opravdu nemám rád.

Pěkné dobrodružné drama, jo to musím uznat. Především mne pak uhranula nádherná australská krajina – to byla paráda. No a pak samozřejmě mladičká Jenny Agutter – ta podala velice povedený herecký výkon. Příběh samotný byl sice zajímavý, ale dá se tu narazit i na několik nelogických rozhodnutí/situací a zvláště pak ochránci zvířat tohle budou rozdýchávat asi těžko. Chtěl bych rovněž pochválit práci kameramana i hudební vložku. Jako celek je Walkabout nadprůměrnou záležitostí, která si určitě zaslouží pozornost.

Nádherná příroda a skvělá kamera. Některé skutečnosti jsou lehce pohádkové - například šaty a boty Jenny jsou po toulání pouští, horami, bahnem a kameny stále téměř perfektní a bez poskvrny. Nicméně, myšlenka dvou světů - jednoho klidného a druhého uštvaného jak jej známe nutí k zamyšlení. Stejně jako naše podezíravost a sobeckost proti prostotě a velkodušnosti, stejně jako postoj aborgince a poslední scéna filmu. S kým z nich se identifikujeme?

Cesta k prírode je v tomto filme nedobrovoľná a dosť nešťastná. Naša dvojica sa ale veľmi rýchlo otrasie a potom to ide tak nejako samo. V tom sa mi zdal problém filmu, ako je tento únik k prírode nedôveryhodný a naviac sa tvári ako dokumentárny. Zaujímavé sú prestrihy medzi prírodou a civilizáciou a menej zaujímavé prestrihy k úplne nesúvisiacim veciam. Nakoniec sa dozvieme, že žena vlastne nevie, čo chce, a možno by predsa len radšej žila ako Adam a Eva.

Základním dojmem z filmu jsou pocity.1)  Pocity z obojaké tváře bílé civilizace. Pocity z australské pouštní přírody. Pocity z konverzace, která k ničemu nevede, jen k dalším pocitům. Pocity z rozpornosti a neuchopitelnosti jiných kultur a vzájemného nepochopení. Pocity smutku a jakéhosi stesku. Pocity... _____
2)  A to je také návod a moje rada, jak vnímat tento film. Nepoužívat logiku, ale nechat se nést pocity._____
3)  Film byl podle titulků natočen v roce 1970._____
4)  Výstižný koment: liborek_****. Kolega komentátor dobytek*** pěkně popisuje logické nesmysly, které ovšem doporučuji v tomto případě ignorovat.