Příběhy ze záhrobí (1989)

Tohle je zkrátka klasika. Od prvního záchvatu smíchu malé mrtvolky – ne toho televizně nuceného, ale smíchu jako z prasklé rakve plné cynismu. Na obrazovce se objeví shnilý malý trolíkKrypťáček, uvelebený ve svém sklepním doupěti mezi rakvemi, pavučinami a knihou plnou příběhů. Jeho bonmoty jsou stejně ostré jako naše účetní před uzávěrkou a já přísahám, že jeho timing by mu záviděl i George Carlin. Je to stand-up komik z márnice. A navíc má lepší vlasy než většina Hollywoodu 90. let. Vždy má na sobě nějaký kostým, který s typickou dávkou černého humoru napovídá, co tě v dalším přepáleném díle čeká.Příběhy ze záhrobíjsou pro mě malou svatyní televizního kultu, hororového trashu a tvůrčí nápaditosti. Každý díl je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jestli vytáhneš něco napůl chcíplého a hnijícího zevnitř nebo morální šlehačku s jedovatou třešničkou navrch. Jedno ale víš jistě: někdo na konci BUDE trpět. A bude to naprosto v pořádku. Je to antologie, která si nehraje na vysoké umění – a přitom jím často opravdu je, i když rozpočet většiny dílů působí, jako by vznikly uEda Woodave sklepě. Stylizace je však skvělá, atmosféra hustá jak když se opiješ na dětský oslavě narozenin aKrypťáček?To je hlas mého dětství, puberty i dospělé úchylky pro černý humor. Je cynický, teatrální, a přesto neodolatelně zábavný – prostě pan domácí ze záhrobí. A buďme upřímní: není to bez chyb. Některé epizody mají pointu tak předvídatelnou, že ji odhalíš ještě dřív, než seKrypťáčekdořekne své úvodní hlášky. Někdy sklouznou do přehnaného patosu, jindy do moralizování ve stylu: „A proto, děti, nelžeme v daňovém přiznání a nestrkáme prsty do zásuvek.“ Jenže právě tahle naivní upřímnost je součástí jejich kouzla. Je to jako když si dáš tatranku nebo...sojovej tuk – není to delikatesa, ale zatraceně dobře víš, proč ti chutná. Ale pořád lepší než většina současných hororových „skvostů“, co se tváří jako filosofická výpověď a přitom jen natahují ticho do nekonečna.

Nekonečný súboj hororu a komédie, ktorý nemá víťaza ani porazeného, len dokonalý čierny humor plného uhrančivej zmyselnosti. Aj TFTC má samozrejme svoje silné a slabé stránky. Naproti tomu je to však v globále skvelý, hodnotný seriál pre dospelých, kde nenájdete nič detinské. Základná predstava tvorcov o konečnom výsledku jednotlivých epizód je miestami geniálna, záleží ale, kto sa na tom podieľal, kto v epizóde hral a aký prenikavý koncept sa podarilo vytvoriť. Originálny „Vedúci hrobky - Crypt Keeper“ je samojedinkým druhom rozkladajúceho sa mäsa pri ktorom sa mi nedvihol žalúdok, ale zahoreli mi priam srdiečka v očiach. Kedysi som TFTC považovala za odľahčujúcu hlúposť, ktorou som si vypĺňala adolescentné piatkové večery.  Dnes však už ako une femme v istých epizódach vidím to, čo som kedysi nedokázala vidieť a ani tomu rozumieť.

"Crypt Keeper je léčitel... kámoš, saďour, učitel."Přes třicet let staré seriálové maso, prolezlé červy, ale přesto stále chutné a výživné, s čerstvým odérem potu smrtelného strachu. Jak je to možné? Že by tenrošťákCrypt Keeper, rozverný zahnívající uličník, cynicky vychechtaný při uvádění a glosování jednotlivých epizod, znal tajemství věčného života, resp. věčně svěžího rozkladu? Kam se hrabou dnešní fastfoodové horor burgry z mletého separátu, překořeněné nadměrným množstvím laciných lekaček, které člověk z hladu jen automaticky zhltne a pokud hodnotí až druhý den, tak pracně vzpomíná, na jaký film se to vlastně koukal, protože pokrm byl suchý, chuti nevalné a chyběla mu příběhová šťáva. Medium rareSteak from the Cryptje lahodný, křupavý jak kostičky vypečené manželky a s výraznou krustou člověčiny. A teď už mě omluvte, musím s kýblem kostí do sklepa. Připravím z nich pelíšek pro Crypt Keepera,umrlcemnoha profesí. Bude u nás bydlet a svým úchylným chichotáním a krvavě poučnými historkami ze života nám zlepšovat náladu!

Po většině shlédnutých epizod si dovolím kometář i já. Tales from the Crypt jsem si přál už hodně dlouho vidět, a když jsem se k nim konečně dostal (ani jsem už nedoufal!) moje srdce zaplesalo. A plesá stále, když si čas od času dám nějaký ten menší maraton. Pravdou je, že kvalita jednotlivých příběhů je všelijaká, naprosto geniální epizody střídají hloupé a nudné, ale já se při sledování prostě bavím a tak vlastně o jednu hvězdu přilepšuji. Kombinace černéhoo humoru a nějaké té lehké (někdy větší) hrůzy báječně fungují, jen si dříve či později uvědomíte, že ty pointy se dost často opakují. A Strážce krypty je největší sympaťák v historii teelvize, jeho výstupy totálně žeru! Stejně jako tu geniální znělku Dannyho Elfmana. Škoda, že takové seriály se už dnes netočí. Příběhy ze záhrobí rozhodně patří k těm kvalitnějším: Oblíbené epizody: Váhavý upír, Only Skin Deep, Schodiště hrůzy, Osudný žert, Hrozná zkouška, Kouzelníkova pomsta, Hra pro dva, Radikální řez. Za všechny tyhle perly 90%, za ty ostatní kolem 40 - 80%, ale nejčastěji se to pohybuje na těch 70%, takže můžete být v klidu. Tenhle seriál je klenot, rozhodně doporučuju. 80%.

Pamätám sa na to z detstva, vtedy som videl len prvé tri diely z prvej série: The Man Who Was Death, And All Through the House, Dig That Cat... He's Real Gone. Prvý príbeh bol o mužovi, ktorý pracoval vo väzení a spúšťal prúd do elektrického kresla a nakoniec v ňom sám skončil, druhý bol vianočný krvák a dosť hororový keďže ten "Santa" vyzeral dosť strašidelne a posledný o mužovi, ktorý dostal 9 životov ako mačka a nakoniec sa prerátal. Taký môj obľúbený diel je And All Through the House (Okolo domu) a keď teraz sledujem všetky série tak kvalita závisí od jednotlivých dielov samozrejme, mnohé príbehy sú zaujímavé, májú zaujímavú pointu, no po čase možno predpokladateľné ale rozhodne nie nudné, najmenej sa mi páčia tie sci-fi ako upíry atď. Ďalšie moje obľúbené príbehy sú:
Pokusní králici / Spoiled
Past / The trap
Životní role
Vražední štetec