Mraveniště (1971)

Děj se odehrává v klášteře. Abatyše umírá a při přípravě na nové volby by mladší jeptišky uvítaly zavedení reforem v čele s osvícenou sestrou Virginií (Mari Töröcsik), která si váží těžko skrývatelných citů pro svou nominovanou, kultivovanou Magdolnu (Éva Vass). Jeptišky se začichají bouřit proti dusné atmosféře kláštera. Dogmatické starší jeptišky však nejsou vybíravé ohledně prostředků, které používají.(16.09.2020)

Mraveniště se odehrává pouze v prostředí kláštera a sleduje vnitřní vztahy mezi jeho obyvateli, tedy mezi jeptiškami a jejich žákyněmi, přičemž se konflikty odehrávají u uvnitř skupin. Film se dá vnímat i z úhlu pohledu jako jeden z nejranějších snímků s lesbickým tématem (alespoň z osobní zkušenosti). Hlavním tématem snímku je nicméně boj mezi reformátory a konzervativci, do čehož se proplétají právě milostné vztahy (Virginie jako výborná reformátorka, ale kvůli její milenecké/lesbické vášni nemůže naplnit svůj osud). [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA](15.01.2017)

Politická alegorie Zoltána Fabriho, která byla v Maďarsku uvedena v říjnu
roku 1971. Film, který patří k nejpůvabnějším dílům tohoto režiséra. Celý
příběh se odehrává v Rakousku-Uhersku v jednom místním klášteře. V tomto
zařízení můžeme pozorovat dva druhy řeholních sester. Na jedné straně
vidíme progresivní jeptišky, které chtějí změnu, tak na straně druhé
konzervativní sestry, které naopak nechtějí nic měnit, ale pouze zachovat
současný stav. S tímto rozpoložením také přímo souvisí mocenský zápas o
vedení kláštera po matce představené. Film, pojednávací o životě a střetávání
starších tak těch mladých řeholních sester, tak zároveň o politické reformě,
která se může uskutečnit i v takovém to prostředím, jakým je klášter.(12.01.2017)

Snadno čitelná společensko-politická alegorie o klášteře, který při symptomatickém čtení představuje jen jiný typ zřízení, ve které se urputně dodržovaná zkostnatělá pravidla staré generace setkávají s moderními reinterpretujícími přístupy generace následující. V klášteře jen celý systém působí o to křiklavěji, oč méně světský by se měl tento systém zdát. Paradoxně je tady ale dogmatizmus a rigidita v nepřístupnosti k čemukoliv novému mnohem méně překvapivá než v kterémkoli jiném systému. Církev (a kláštery obzvláště) nikdy nepatřila mezi příliš flexibilní organizace.(22.04.2007)

Pěkný film, jenž nenabízí nic jiného, než příjemných 99 minut, mě tak trochu minul. Mraveniště rozhodně není špatným dílem, ono je to pro mě spíš takovým nijakým dílem. Nic zvláštního po celou dobu filmu jsem na plátně neviděl. Stopáž mi rychle uběhla, ale bohužel nevím proč bych ho měl hodnotit lépe. Mraveniště je pro mě takový typ filmu, který nemám proč kritizovat ale ani za co chválit.(18.10.2006)