Misie (1994)

Tento výborný film bol spracovaný podľa novely José Maria Ferreira de Castro, portugalského spisovateľa, pod názvom Misia (A Missão, 1954). Dej filmu sa odohráva tesne pred francúzskou kapituláciou a počas obsadzovania nacistami. A celý dej sa točí okolo možného nápisu "Misia" na streche kláštora, čo by malo zabrániť prípadnému bombardovaniu lietadlami luftwaffe. Ale je tu háčik, podobný objekt má aj neďaleká továreň s priľahlými obytnými domami robotníkov s rodinami. A dilemu či, ochrániť 9 mníchov a obetovať rodiny s deťmi alebo bez nápisu riskovať možné bombardovanie kláštora, mnísi nie sú schopní vyriešiť. Nakoniec všetko sa vyrieši pri obsadení kláštora nemeckou posádkou. Výborne je vykresľovaný pohyb (správy BBC v rádiu) francúzskej vlády pod predsedníctvom Paula Raynauda, ktorá 10.6.1940 bola nútená sa premiestniť do Tour, odtiaľ do Bordeaux až nakoniec 16.6.1940 tento predseda s vládou podal demisiu a do Vichy sa už sťahovala nová kolaborantská vláda na čele s Pétainom. Francúzska pravidelná armáda bola vo svojich kolóniách, utekala z Dánska a posledná časť utekala z Dunkirque a kto sa mal postaviť wehrmachtu na odpor (nevycvičení robotníci, roľníci alebo inteligencia)? Preto 14.6.1940 vstúpili nemecké vojska do Paríža bez boja.(15.09.2020)

Portugalský prozaik José Maria Ferreira de Castro (1898 – 1974), jeden z nejvýraznějších představitelů soudobého neorealismu, nabízí ve své povídce A Missão (Misie) zajímavý konflikt strachu, odpovědnosti a lidského svědomí. Tím, že nositeli těchto kontroverzí jsou příslušníci francouzského církevního řádu se zároveň obnažují i základní principy víry a nedotknutelnost vlastního přesvědčení. Výběr hereckých představitelů, z nichž lze připomenout alespoň vynikajícího Borise Rösnera, Petra Kostku nebo Jaroslava Satoranského, nenápadně souzní s celkovým pojetím této skromné televizní inscenace.(11.01.2018)

Myslím, že téhle inscenaci takovýhle malý formát prospěl a taky by to asi bylo dost zajímavé divadelní zpracování (pokud je a já o tom nevím, tak se omlouvám) Hlavní pozornost na sebe zcela zasloužené strhává Boris Rösner, Jaroslav Satoranský vedle něk působí jen lehounce nevýrazně.(14.04.2004)