Exotica (1994)

Psychologické drama Exotica natočil významný kanadský režisér Atom Egoyan; přestože naši diváci neměli možnost seznámit se s předchozími tvůrcovými díly, nabízí jim tento film to nejcharakterističtější, co na Egoyanově díle přitahuje už několik let publikum i kritickou veřejnost. Při svém zkoumání "lidské osobnosti jako umělé konstrukce" Egoyan přivádí na scénu několik postav, jež v prvním plánu svazuje pouze vztah k erotickému nočnímu klubu Exotica. V průběhu vyprávění se však stále zřetelněji vyjevuje, že osudy jednotlivých aktérů jsou mnohem provázanější a složitější, než se zprvu zdálo, a že víc než vztahy klientů a placených zaměstnanců je spojují trýznivá pouta s minulostí i jejich sny o naději a o lásce.
Eric je moderátor erotické show v Exotice, kde krásné dívky tančí na pódiu a za pár dolarů i u stolů pro jednotlivé návštěvníky; ti se jich však podle pravidel nesmějí dotknout. Žárlivého moderátora fascinuje tanečnice Christine, jež byla jeho milenkou a jež v klubu vystupuje v roli zkažené školačky. Dívku však vášnivě obdivuje také daňový kontrolor Francis, těžce poznamenaný vraždou své malé dcerky a nevěrou manželky, jež později zahynula při automobilové nehodě. Ke Christině váže citové pouto i lesbickou majitelku klubu Zoe, jež s Ericem tajně uzavřela "obchodní" smlouvu o otcovství svého dítěte. Přes Francise se v Exotice ocitne i obchodník se zvířaty a pašerák, homosexuální mladík Thomas. Když je Francis kvůli intrikám žárlivého Erica z klubu vyhozen, kontrolor nutí Thomase, kterého vydírá kvůli jeho kšeftům, aby mu pomohl s pomstou.
Komplikovaný svět Egoyanových filmů se však neřídí konvenčními vyprávěcími pravidly, a tak drama vztahů služebné oddanosti a majetnických pudů nakonec neskončí očekávaným vyřizováním účtů, ale překvapivým odhalením vzájemných vazeb postav. Atraktivní prostředí, v němž se Egoyanův snímek odehrává, i motivy sexu, voyeurismu a placených erotických i jiných služeb, stejně jako motivy videa, průhledných zrcadel a různých podob lidské paměti a sebezkoumání, nejsou samotným tématem filmu. Podobně jako další "exotické" prvky (tropická květena, papoušci, černoši...) i ony slouží vizuálně i obsahově složitě provázané autorské výpovědi o mezilidských vztazích v současném světě, jež však nevyznívá nijak poraženecky a jež je určena inteligentnímu a citlivému divákovi. Role těch, kdo platí za porozumění a cit, i těch, kdo si dávají zaplatit, těch, kteří se dívají, a těch, kteří pro ně tančí, jsou v průběhu vyprávění postupně odhalovány: mohou být úplně jiné, než jak je určují rozličné "smlouvy". Rozhodně to však neznamená, že by v Egoyanově světě neexistovala naděje pro všechny.