Návštěvní hodiny (1986)

Velmi smutný film o tatínkovi, který celý život snil o tom, že jeho dům, který půlku života stavěl jednou bude domovem pro všechny jeho děti. Svět ty děti změnil a každý je v dospělosti úplně jiný a nikdo z nich nechce zpátky do rodné chalupy na vesnici. Hrušínský tu měl moc pěknou roli, člověka který v nemoci doufá, že dům se stane pojítkem všech jeho dětí, které rozděluje spousta názorových i sociálních věcí. Herecky naprosto dokonalé drama a všichni herci, kteří se zde objeví jsou opravdoví lidé jejich rolí, mně nejvíc zaujal dobrosrdečný Poloczek, který s manželkou sice shání každý zánovní krám, ale nějak má k tchánovi lidsky nejblíž. Frej nebo Stropnický zde také dokázali zahrát role lidí, které Praha, studium a svět předělali na lidi, které už samota a vesnice zláká jen jako literární prostředí. Moc smutné, i když nakonec trocha naděje zbyla.

Tu otázku už možná v životě řešil nejeden z nás. A přiznám se, že já také. Co je lepší? Krutá zničující nekompromisní pravda, která může být někdy i smrtící, nebo milosrdná lež vyřčená jen s nejlepším úmyslem? Pravda je pravda a lež je lež. Lež lží vždy zůstane. Ale někdy je to opravdu těžké a v určitých případech já zastáncem milosrdné lži jsem. Mnoho komentujících tu děj filmu mnohokráte rozebralo, nemluvě o obsahu, který vyžblebtal skoro všechno krom hodnot ranní sedimentace R. Hrušínského, takže asi netřeba více dodávat. Herecké obsazení je skvostné a každému jeho postava perfektně typově sedí. Krom skvělých hereckých výkonů pozorného diváka zaujmou některé dobové socialistické návyky, které člověku dneška mohou přijít podivné  a při zjištění o co vlastně jde i úsměvné. Například sundavání a nasazování stěračů, které pan Frej provádí před každou jízdou a návštěvou nemocnice  bylo dáno tím, že jeden čas nebyly stěračové  gumičky ani samotné stěrače a tak si je motoristé zhusta v ulicích ze zaparkovaných vozů  kradli. Kradení byl takový tehdejší národní sport, zavinění plánovaným hospodářstvím soudruhů a nedostatkem všeho.  Resp. hlavně toho co chtěl občan, protože třeba tanků a BVP se v té době vyrábělo dost, stejně tak mnohdy zcela nepotřebných věcí o které nebyl na trhu zájem. Bezpečnější tedy bylo je po jízdě sundat, zamknout ve voze a nasadit až se zase někdy někam jelo. To samé platilo o anténě, pokud měl někdo už v té době ve voze rádio nebo dokonce rádio s kazetovým přehrávačem.  Pamatuji, že strýc jednou zapomněl, v dešti lišty nasadit a stěrače zapnul čímž si ostrými kovovými konci poškrábal do půlkruhu přední sklo své stodvácy škodylaku. Stejně tak to cpaní peněz do obálky aby doktor nemocnému věnoval trochu více té své péče než ostatním, nebo podal západní lék.... Bohudík je ta doba pryč. Dávám za 4 pokoje v domku na Hájích. * * * *

Dobré televizní drama, které i dnes může divákovi dát chvilku na zamyšlení, kam to se svým životem směřujeme. Sice pravda, dnes by se taková vilka určitě neprodávala (i když i dnes se stane, že se 4 potomci nedokáží domluvit a musí barák prodat), obzvlášť teď, kdy domy mají neskutečnou cenu, ale i tak se dá z filmu vypreparovat myšlenka vztahu rodičů a jejich dětí. Dobré vidět, dobré se nad tím i zamyslet.

Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší.

Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali.