Jak se zranit ve službě (1978)

"Prosím tě, z koho dneska vyrazíš za dva roky stoosmdesát tisíc? To bys musel vydírat Rotschilda!"Detektív Prachař vyšetruje smrť svojho bývalého spolužiaka Ornesta, zamordovaného počas víkendového plachtenia na chate na brehu jazera. Postupne sa odkrývajú vzájomné neutešené vzťahy v nebožtíkovej rodine s manželkou Fialovou, matkou Waleskou, švagrom Kaiserom, takže to miestami evokuje až psychologický film. Inak ale solídna televízna kriminálka, slušne obsadená, páčili sa mi pravidelné muzikálno-debatné seansy vyšetrovateľa so starými kamarátmi Brouskom a Spalom. Za tri grogy v jesennom počasí.

Vyborne. Obecne sice u detektivek nemam rad, kdyz se "pripad vyresi sam", ale zde v priznanim vraha vyustila prirozena kontinuita vypraveni. Ilja Prachar sveho vysetrovatele zahral exclusivne, s mistrovskou mimikou dokazal vykreslit vse nevyrcene, co melo byti nevyrcene vyrceno, a pri tom se dokazal vyhnout teatralite a prehravani. Obdobne obdivuhodny vykon vykouzlila Kveta Fialova, jejich spolecne sceny tvori diamanty ceske televizni tvorby. Ve chvale nelze vynechat ani OKaisera v mensi roli, ve ktere prokazal svuj nezpochybnitelny talent, stejne jako v epizodni roli Jirka L.  Celkovej dojem 8/10.

Jemná psychologická kresba v typické detektivce předlistopadového režimu založená na kvalitní režii a propracovaném scénáři. Příběh několika lidských smutků a zamyšlení zakotvený v dobové všednodennosti představuje řadu výborných a dobrých českých herců. Tuctovost se zdá být v tomto pohledu spíše předností než slabinou; nejsou tu ani hrdinové, ani vyslovení zbabělci. Prostě lidé z masa a kostí.

Dost přemýšlím, jak název filmu souvisí s jeho obsahem. Ilja Prachař v roli vyšetřovatele je vskutku dobrý, ale že bych měl pocit, že v průběhu vyšetřování přijde nějak k újmě, to tedy fakt ne. Samotný krmi příběh je poměrně obstojný, ač přiznání pachatele v samém závěru mi přišlo jako taková scénáristická zkratka. Přiznám se totiž, že jsem měl v merku jiného pachatele, resp. pachatelku. Květa Fialová v roli manželky zavražděného totiž nepůsobila úplně důvěryhodně.

Československý televizní krimifilm, který je jakýmsi volným pokračováním filmu Jak přijít o život a Jak zničit vlastní mužstvo, v němž opět v roli hlavního kriminalisty vystupuje kapitán Malina, tentokrát v podání výborného I. Prachaře. Kriminalisté se zabývají vraždou JUDr. Jansy (Z. Ornest), jenž byl nalezen s rozbitou hlavou omotaný provazem vláčený za svou jachtou v přehradní nádrži. V průběhu vyšetřování vychází najevo spletité rodinné vztahy, zejména s jeho manželkou K. Fialovou, s níž žil dosti odcizeně a také s jejím mladším bratrem vzdorovitým O. Kaiserem. Kapitán Malina se svým asistentem V. Postráneckým se zaměří na soukromý život oběti, objeví Jansovu utajovanou chatu na břehu přehrady a také jeho tajnou bankovní schránku se značným finančním obnosem. Důležitá svědectví podali vykradač opuštěných chat J. Lábus a právníkova milenka E. Sitteová. Jak bylo zvykem v předchozích dílech, i v tomto snímku se kapitán Malina schází se svými přáteli a jako smyčcové trio přehrávají známé hudební skladby, tentokrát ovšem s lékařem O. Brouskem a psychiatrem J. Spalem. Režisér P. Háša mě mnohokrát svými filmy mile překvapil, dá se říci, že jeho jméno je pro mě zárukou kvality a v tomto případě tomu nebylo jinak. Smysl názvu snímku jsem však nepochopil, neboť v tomto snímku nebyl nikdo ve službě zraněn a název tak vůbec neodpovídá obsahu filmu. Domnívám se, že se jedná o mírně nadprůměrnou kriminálku, kterých se však v té době točily desítky, a proto co se týká hodnocení, zůstanu u průměru a tedy třech hvězd.