Milenci z Pont-Neuf (1991)

„Kto je sushi, púšťa starosti z uší.”•Romantika na netradičný spôsob -ĽUDÍ BEZ DOMOVA- bývajúcich nie pod, ale na parížskom uzatvorenom moste menom Pont-Neuf, od ktorého sa v podstate „premostilo” dianie aj do [neďalekých] exteriérov, kde sa vskutku rovnako odohrávali i obdobne zaujímavé záležitosti, ako povedzme aj v tomto samotnom Bode epicentra - teda až pokým predsa napokon nedošlo i k priam zásadnému obratu udalostí & vzťahov; tým pádom azda automaticky nastávalo trištvrte tohto a ešte konkrétne aj štvrť niečoho odlišného = spracovanie v podobeCinéma du lookv podaníCaraxa, kdeBinocheová+Lavant, predvádzali neuveriteľné veci v zmysle takých, ktoré rozhodne očakávate od ľudí na okraji spoločnosti; vôbec sa nad nimi ale nepovyšujem, keďže v tejto situácii sa môže ocitnúť i ktokoľvek z nás; nikdy totiž nevieme, čo sa nám môže stať.•Exkluzívna exkurzia do priestorov všade okolo nás, pred ktorými neustále iba zatvárame svoj zrak; samozrejme, že príslušné dielo, môžeme právom považovať za trochu štylizovane prevedené do výslednej podoby, nakoľko reálny život na ulici, vyzerá hodne drsnejšie, ako v tomto prípade, v ktorom sa postavy snažili docieliť vysoký pocit autenticity v rámci prostredia, kde sa pohybovali.•Mimochodom, príbeh filmu sa odohráva na pozadí roku 1989, keď Francúzsko oslavovalo 200. výročie Veľkej francúzskej revolúcie, čo sa najideálnejšie premietlo i do legendárnej scény veľkolepého ohňostroja nad Seinou.•Ozaj, čo vám pripomína posledná scéna na lodi?ZAČIATOK SPOILERU →Totižto, tento "inšpiračný zdroj", treba hľadať už v diele v tvareL'Atalante, a nielen iba vTitanicu. ←KONIEC SPOILERU.

'Les Amants du Pont-Neuf' jsou co do struktury tradičnější, ale přesto pořád veskrze netradiční love story. Navíc první Carax, kterého se mi podařilo dosledovat (Holy Motors ani Annette jsem fakt nedával). Bezdomovec Alex žije na mostě Pont-Neuf (jehož rekonstrukce pro film nabobtnala rozpočet nejvíc) spolu se svým kumpánem Hansem. Hans se ho snaží držet od chlastu a dává mu na noc utlumováky, protože Alex trpí i nespavostí, není to ale tak, že by Alex byl ožrala, prostě spíš jen někdy sejde z cesty a přesně v tom momentě na něj narazí na začátku filmu i Michelle, když se ožralej složí na zem a pak mu auto přejede nohu. Michelle si zapamatuje jeho bezvládný ležící obličej a pak ho namaluje. Alexe pak dotáhne policie na záchytku, když se ale vrátí zpátky na most, narazí tam na Hanse, dostane zjeba a pak zjistí, že je tam právě i (spící) Michelle. Prohlédne si její složku a narazí na svůj vlastní portrét. Michelle je umělkyně, která je ale slepá na jedno oko a pomalu ztrácí zrak i na druhé. Většina minulosti obou hrdinů je tak nějak v mlze, u Alexe nás tolik netrápí, je zručný, atletický, dokáže šlohnout rybu, aby nakrmil rodinu + kočku, dokáže udělat show jako polykač ohně a to nám k jeho archu stačí, abychom chápali i bez minulosti, kdo je. Ale u Michelle vzniká celá řada otázek, co nejsou vysvětleny a visí ve vzduchu (až do konce, ale netvrdím, že je nutné je znát), zatímco se pomalu odvíjí ta nečekaná romance... nicméně, jak Hans správně poznamenává v dialogu: Alex: Girl doesn't love me. Hans: The girl doesn't what? Cause you... You want love? Like the others? Tenderness, like the others? Look around. No love here! Love takes bedrooms, not windy sidewalks! Got no life for it! So forget it." (francouzský originál je o tolik lepší). Hansův arch je taky skvělý, tragická vedlejší postava, ta scéna bušících srdcí v galerii a pak samozřejmě „po schodech dolů“. Film ale podle mě dost přikrášluje lásku v závěru, kde mi tak nějak nedávala smysl... jistě, Michelle si po vší té extázi těch emocí a zážitků musela vyvinout jistou fixaci na Alexe (drunk boat drive), ale ten taky v závěru ve snaze si ji udržet začne jednat proti jejímu uzdravení. A když jej pak navštíví v lochu, chci vidět ženu, která půjde z luxusního života, byť by zažila s mužem to nejlepší, ke kriminálníkovi/bezdomovci. Do téměř závěru pořád chce jít „zpátky“ a „potřebuje čas“, což vždycky značí „secound thoughts“ (a jak říkal Mark Normand "If it's not FUCK YES, it means no." - proto podle mě, jak víra, tak láska, nemůže začínat důvody, ale instinktem, nemůžete se k tomu doplazit jako krysa, nebo čekat a "skončit v tom", protože to dostalo nejvíc bodů v testu). Nicméně takhle vztahy fungují, buď je to autentická houpačka, nebo je to stabilní výměnný obchod, politika (v tom případě ale, prosím, alespoň nemluvte o lásce). Navíc ten vzkaz na rozloučenou co napsala byl cold af. Kdo tohle udělá, takhle? To už radši lépe neříkat nic a zmizet. Dumal jsem jestli kulku prožene Alex svojí nebo její hlavou. Ale nakonec to odnesla ruka. Pak M. přijde, udělá psí oči a Alex je po chvíli mlčení zpátky. Víme, že Michelle něco provedl nějaký violoncellista, protože sní o tom, že se mu pomstí zbraní svého otce, víme, že chce znovu vidět před oslepnutím obraz v galerii, k čemuž jí dopomůže Hans, jakožto bývalý hlídač, se smutnou historií, který ale má "všechny klíče". Film spěje k dost chmurnému konci, ale v závěru se snaží o jakýsi pozitivní twist vykoupení, kdy hrdiny čeká nový začátek, nová naděje (ten mi tam fakt neseděl), v podobě ikonické Titanic scény (before Titanic) jenže ten závěr, za mě, působí jaksi chtěně, ale já lásce přece nerozumím, stejně jako "nemůžu být přece unavenej, protože nemám děcka". Navíc si říkám, že i slepnoucí, kdo by odmítl 26-27 yo Juliette Binoche (1991), i jako jednooká bezdomovkyně je to pořád nejpůvabnější ženská. Všechny ty dílky se dají jen pofidérně skládat, ale vzpomněl jsem si, jak kolikrát právě tohle „osamocené blbnutí“ jsou ty momenty, na které vzpomínáte nejvíc když se ještě s někým nemáte plný zuby, protože se snažíte naplnit společenský koncept. Navíc, Juliette ze tenhle film sama dost bojovala, neměl jsem dokonce ani tušení (ačkoliv, proč bych měl) že doopravdy maluje a pro film udělala i třeba poster. Některé scény jsou parádní, to hraní s perspektivou např opilecká scéna na mostě, kde jsou kostky a lahve zvětšené oproti smějícím se hrdinům. A na to jak mám Juliette v oblibě jsem teď čekoval, že jsem s ní viděl, včetně tohohle, jen osm filmů, což mě překvapuje, asi to ukazuje jak málo stačí k tomu udělat dojem.

Caraxova trilógia, nech už vyzerá akokoľvek odlišne, je stále o tom istom. Okázalá romanca je to jediné, čo ho naozaj zaujíma. Vo svojom najslávnejšom filme si k tomu aspoň vyberá atraktívne kulisy, nesnaží sa zboriť svojim „géniom“ filmovú teóriu a nechávajúc voľný priebeh svojej vizuálnej umanutosti rozpráva prostý príbeh.

Film rozkročený mezi sociálním dramatem a odstíny "amerického" romantického filmu střídá dynamiku i tempo, pouští nám elegie, šanson, rokenrol i diskotéku, doslova i metaforicky. Mezi špínu a bezvýchodnost skvěle symbolizovanou prostředím, ale zejména Lavantem (kterému se to dá na rozdíl od Binoche věřit všechno na 110 %), pronikají magické - a v tu chvíli tedy stěží realistické - momenty; proti svrabu a slepotě stojí náhle neuvěřitelná vizuální show, smutek se míchá s radostí v klišovitém prostředí zdánlivě fatalistického momentu zvaného láska. Ke konci už je film trochu návodný a na pomoc přispěchají dějové náhody. Působí to podobně, jako když skladatel v místě, kde už svou symfonii mohl ukončit, ještě deset minut nechá fidlat orchestr. Zážitek je to ale obecně silný, vizuálně podmanivý, zvláštním způsobem estetický, přičemž Paříž za to může jen zčásti.

Že by si tú poslednú scénku požičal James Cameron do svojho Titanicu?... Ťažké hodnotenie, začiatok som musel pretrpieť, vyzeralo to len na exkurziu medzi homelesákov a pobudov. No keď sa do toho priplietla tá žienka, tak príbeh dostal konečne náboj. Film určite zaujme svojimi postavami, či už pozitívne alebo negatívne. Len čo sa týka romantickej roviny, škoda, že to medzi tou dvojkou neklapalo. Ona bola perfektná, magická a pohlcujúca a on... no, nesympatický týpek, aleže totálne. Bolo však zaujímavé pozorovať, ako sa v tom vzťahu rodí depresia a obavy zo straty, ktorá sa následne mení na niečo iné. Lepší priemer.65/100