Annette (2021)

Tak vám to sleduji a co chvíli se mi hromadí myšlenky plné výtek či divných pocitů a nezodpovídaných otázek: Co všichni stále vidí na tom Adamu Driverovi? No, mě asi moc bavit nebude, po třech filmech už je to jasný. Ty jeho výstupy na jevišti mají být vtipné(?), či nedejbože stylové? Dyť je to ultra nezáživná trapošina. Proč se tu skoro v každé písni opakuje jedna, téměř do nekonečna zpívaná myšlenka? Hudba se sice povedla hodně, ale texty moc ne... Soulož jako součást muzikálového čísla, to už je na mě moc velký bizár. A to dítě – proč je před kamerou ztvárněno jako loutka, ačkoliv má být živé? .... Skoro celou první hodinu jsem měl jasno, žeAnnetteani přes více skvělých scén a nápadů není úplně filmem pro mě, jenže stejně mě zajímalo, s čím přijde další scéna. A stalo se, že jsem si na onu neotřelou muzikálovou formu a poutavý vizuál navykl natolik, že ve druhé polovině s příchodem nových dějových zvratů, emocionálně silných scén i návraty k ústřednímu milostnému duetu mě tenhle zvláštní muzikál i naplno okouzlil. Dostalo mě vyústění celého příběhu, který je podán vysoce stylizovaným způsobem, ale zároveň i v tomhle duchu dokáže v jednotlivých scénách gradovat a přinést postupně řádku překvapení a děj vyvolávající časem i dostatečný zájem o postavy. Chvilka pro sólové vystoupení dirigenta přinesla skvělý okamžik pro samostatný zážitek navrch. I to využití dětské loutky mi časem plně došlo a bylo mi kompenzováno i silným výkonem živé dětské herečky v jedné z posledních scén. Když u závěrečných titulků odcházeli v pozdním večerním průvodu herci, krásně a originálně se uzavřel celý film, který také začal jedním už teď legendárním sborovým začátkem. V této chvíli ještě netuším, zda dostanu chuť se někdy podívat naAnnetteznovu, ale k chytlavému a náladově pestrému soundtracku se vracím s chutí už teď. ♫So May We Start![75%]

V Annette zostal z Caraxa len trblietavý neo-barokový obal. Zvláštne... nikdy predtým som u neho nezaregistroval akékoľvek tendencie dorovnať Hollywood, no Annette dokazuje, že Carax je schopný mať aj "bessonovské" ambície, ktoré sa mu však v tomto prípade veľmi nevyplácajú. Aspoň, že jeho punkáčska oprsklosť zostáva, na rozdiel od Bessona, stále nedotknutá. Zvyšok je v tomto prípade už len veľmi vratká forma. Z obdobia svojho du lookového dozrievania si Carax do Annette prenáša len naozaj minimum odzrkadlené práve v dokonale prepracovanej vizuálnej stránke. V postavách som to nevidel. Jasné, jednou z myšlienok je, že existuje niekto, kto večer čo večer umiera na javisku, no pritom nemusí naozaj zomrieť nikdy, a potom je tu niekto, kto ešte nezomrel, ale ani nezostáva živý, no postavy väčšiu hĺbku nemajú. Ako muzikál u mňa Annette vôbec nefungovala. Hudba je mnohokrát otravná, texty bez väčšieho presahu a spevácke čísla boli niekedy umiestnené na naozaj zvláštnych miestach (ako príkladPush, Ann, push, Ann!umiestnená, ako inak, do pôrodnej scény). Annette mi ale predsa len niečo priniesla – vďaka nej sa teraz dokážem pozrieť na Caraxov posledný filmC'est pas moiz trochu iného uhla. Otázka"Où en êtes-vous, Leos Carax ?"je naozaj na mieste.

„Dámy a páni, žiadame vás o bdelú pozornosť. Ak chcete spievať, smiať sa, tlieskať, plakať, zívať, bučať alebo prdieť, prosím, nie nahlas, len vo vašej hlave. Ste ponaučení, že máte byť potichu a zadržať dych do poslednej sekundy tejto show. Dýchanie počas nej nebude tolerované.”•Francúzsky provokatívnyautorv podaníLeosa Caraxa, sa rozhodol svoju anglicky hovoriacu prvotinu ozvláštniť prostredníctvom muzikálového zafarbenia, keďže každá jedna sekvencia napokon obsahovala i akési „muzikálové odtiene,” ktoré dotvárali potrebnú atmosféru podľa momentálne nastaveného, citového rozpoloženia ústredných postáv: kariérneho komedianta,Henryho McHenryho[Adam Driver]a cieľavedomej sopranistky,Ann Defrasnouxovej[Marion Cotillardovej], jednak čochvíľa očakávajúcich i nový prírastok do rodiny v podobe titulnej postavyAnnette, a jednak zároveň prežívajúcich manželskú krízu, ktorá vskutku naprosto zamávala s aktuálnymi náladami, čo sa práve akosi odzrkadľovalo na ich profesiách; v technicky kvalitne prevedenom a dramaticky ladenom muzikáli, ktorý divákovo oko najskôr upútalo:I.)kompozíciou obrazu,II.)strihovou skladbou,III.)akustickou zložkou,IV.)a rovnako ajhudobnou vložkou, a až azda potom zrejme iasociovane štruktúrovaným príbehom, ktorý dokonca miestami pôsobil predvídateľným spôsobom, občas zase bol ťažko stráviteľným, no najmä ako celok sa určite vyznačoval znesiteľným dojmom, ale po zopakovaní si tohto bizarného repete znovu vôbec netúžim; forma mala predsa o čosi značnejšiu prevahu nad rozporuplnejším obsahom!

Asi tak hodinu jsem si zase nadával, na co jsem se nechal nachytat a na jakou blbost koukám, nehledě na to, jak mě vytáčel svým zjevem a vystupováním (to bylo účelové) Adam Driver. Pa se to ale nějak zlomilo a já byl vtažen krásnou okouzlující hudbou do tuctového a přesto podivuhodného příběhu. Zpočátku 40%, později až 80%, celkově za 4*.

Mé první setkání s Leosem Caraxem nedopadlo úplně dle mých představ. Annette mě nezaujala ani hudebně ani příběhem. Tvůrce se zaměřuje na současný zábavní průmysl a jeho negativa. Přízeň diváků je relativní a hodně pomíjivá, bulvár si nedá nikdy pokoj a když se navíc potkají dvě celebrity mají soukromý život ještě těžší. Samotná Annette byla vytvořena jako loutka, což filmařům asi mnohé usnadnilo, protože taková práce s dítětem jakou potřebovali by se jim asi těžko dařilo. Zdařilá pak byla výměna loutky za živé dítě. Stejně se podařily i jevištní scény, samotná výpravy vypadala slušně. To nejdůležitější na muzikálu ovšem považuju hudbu. A ta je pro mě osobně mimo. Až na pár výjimek jde hlavně o texty zapojující postavy do děje, takže se buď dokola opakuje totéž nebo to není zrovna zpěvné. Marion Cotillard mám hodně rád, je to má oblíbená herečka. Výkony herců přitom nebyly špatné.