Mefisto (1981)

Z trojice filmů (Mefisto,Plukovník Redl,Hanussen), pod nimiž jeIstván Szabópodepsán, se mi ten první líbil nejvíc. Těžko bychom mu mohli něco vyčíst - scénáristé i režisér odvedli maximální práci a zachytili nejen vnitřní rozpor člověka, jakou cestu zvolit. Myslím, že by měl být povinně promítán všem těm, kteří zradili nejen všechny okolo, ale nakonec i sebe sama a zbaběle si hledali výmluvy, proč tak učinili. Jen málokdo našel odvahu říci: byl jsem prospěchář a zbabělec. Absolutorium zasloužíKlaus Maria Brandauer, jehož výkon je jedním slovem oscarový.

Z počátečního zmatku z toho, co vlastně sleduji, kdy a kde se to odehrává a o čem to tak může být se nakonec vyklubal jeden z nejkreativněji gradovaných filmů o lidech, kteří za druhé světové války dál pracovali ve svém a klidně se podbízeli režimu. Je to pohled naprosto čistě neutrální, přičemž nechci spoilerovat jak, ale Hendrik zde není vykreslen ani jako zaprodaný zmetek, ani jako ubohá oběť okolností, ale prostě jako někdo, kdo se v tom prostě nějak pohybuje a to je jediné, co se o něm dá s jistotou říct. Závěrečná scéna je díky tomu naprosto geniální a pro mě i dost nečekaná, protože jsem pořád čekal na takový ten klasický, silné dojmy vyvolávající moment, ale on ne a ne a ne přijít, až... ale fakt to nechci prozrazovat, ty necelé dvě a půl hodiny "čekání" za to stojí. Vlastně jediné, co mi bylo nesympatické, byly Szabóvi skoky v čase, kdy prostě přijde situace, u které by se dalo nějak čekat, že bude pokračovat a on ji film najednou utne a skoro se k ní ani nevrátí. Chápal jsem to tam, kde šlo defakto o dialogový můstek, to byla celkem chytrá úspora času (třeba když Hendrik hledá někoho, s kým by si mohl hned teď popovídat o něčem, co se mu stalo před chvílí a my to viděli), ale jinde se jen skákalo v čase bez ladu a skladu. Výsledek ale přesto mám pozitivní a možná to je i můj zatím nejlepší Szabó, asi hlavně proto, že mi jeho styl zas až tak nesedí a tohle se zařazením do období druhé světové stalo "klasičtějším" a tím pádem jsem to dokázal víc brát a vstřebat. Rozhodně ale zajímavý zážitek, který si svůj ohlas za mě určitě zaslouží. 4*

Asi som od filmu čakal niečo viac. Zasadenie a téma boli fajn, nástup nacizmu dostatočne alarmujúci, napriek tomu ma forma až tak neoslovila, resp. oslovila len tak na polovicu. Ďalšou vecou bolo, že Brandauer nepatrí k mojim obľúbencom a aj tu sa mi zdalo, že viac prehrával, ak chcel ukázať osobitosť postavy. Pritom menej je častokrát viac. Asi aj preto mi viac zaimponoval iný nemecký herec - Rolf Hoppe - v postave generála. Na druhej strane, viackrát som si počal sledovania aj ja položil otázku, asi ako každý divák tohoto filmu, ako by som sa na jeho mieste zachoval ja sám. Kam by som až zašiel a kde sú už hranice.

"Proč já to všechno dělám? Protože mě to baví…“Oproti zbylým dvou filmům této Szabovi volné trilogie o kontroverzních postavách novodobé německé/rakouské historie vypráví tento film (podle románu Klause Manna) zdánlivě fiktivní příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena (ve skutečnosti Gustafa Gründgense). Muže, kterého proslaví role Faustova pokušitele Mefista, který však ve skutečnosti sám pokušení podléhá. Jeho počáteční naivita („divadlo bude vždycky, ať se stanice cokoliv“) se postupně mění ve zbabělost a svým způsobem i v jistou vypočítavost. Klaus M. Brendenaur v téhle roli exceluje snad ještě víc než coby Hanussen či Redl. Zejména ve chvílích, kdy hraje Hofgena na jevišti je neskutečně přesvědčivý. Z filmařského hlediska je velmi efektně natočen konec snímku, kdy Hofgena čeká ponížení za světel reflektorů. Hofgenův zoufalý výkřik:„Co ode mě chtějí? Já jsem jenom herec!“, budiž jako silné memento nejen této postavy ale i celého filmu.

Málokdy se v době, kdy tento film vznikl (80. léta min. století) podařilo v našich kinech shlédnout film, jenž získal Oscara na nejlepší neanglicky mluvený snímek, ješte v tentýž týden, co byla cena udělena. A u Mefista se to zadařilo! Pár dní po vyhlášení Oscarů (ceremoniál jsme tehdy pochopitelně neviděli v přímém přenosu ani ze záznamu) byly v brněnském kině Jalta Dny maďarského filmu a v rámci jejich programu se Mefisto jeden den promítal, neboť tehdejší čs. filmový distributor jej nabízel (!) A tak v naprosto nabitém kině jsme si užili toto mimořádné drama, v němž podal K.M. Brandauer nezapomenutelný výkon (a vedle něj tehdy mladičká Krystyna Janda)