Hanussen (1988)

Filmem Hanussen jsem završil Szabovu volnou trilogii (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen). Film je též třetím a posledním společným filmem režiséra Istvána Szabó a Klause-Marii Brandauera, a přestože se nejedná o špatný film, tak je dle mého osobního názoru asi nejslabší (Mefisto je nejlepší). „Hanussen“ vypráví částečně fiktivní příběh historického hypnotizéra a jasnovidceJana-Erika Hanussena. Szabó ve filmu změnil původ postavy, a filmový Hanussen má též skutečné hypnotické a jasnovidecké nadání. Hanussen se ve filmu narodil jako Klaus Schneider, je to veterán z 1. světové války, který po zranění hlavy na bojišti získal hypnotické schopnosti a dar jasnovidectví. Díky těmto schopnostem si Schneider změní jméno na Hanussen a stane se jedním z nejslavnějších kouzelníků v přednacistickém Německu. Jak nacistická strana stoupá k moci, roste i Hanussenova sláva a pověst. Nakonec (a nevyhnutelně) se Hanussen dostane do pozornosti nacistů, kteří ho brzy využijí jako nástroj a nakonec ho po přežití odhodí. Potřetí Brandauer hraje postavu, která má větší ambice, než za co se doopravdy považuje: sebenenávistný důstojník „Oberst Redl“, který se stydí za svůj etnický původ a sexualitu; geniální herec v „Mefistovi“, který se snaží maskovat svůj nižší třídní původ a egomanii - v „Hanussenovi“ nám Brandauer ukazuje postavu, která by si přála být nadřazeným, všemocným kouzelníkem, jakého představuje na jevišti, ale v podstatě zůstává vystrašenou, zraněnou obětí bojiště. Brandauerův výkon je magický v pravém slova smyslu; jeho přítomnost naplňuje plátno způsobem, jakým to dokáže jen málokterý herec (třeba Al Pacino)

Erik Jan Hanussen byl beze sporu velmi zajímavá osobnost, která si zasloužila filmové zpracování. Vzhledem k jeho životnímu osudu nebylo potřeba ani nic moc vymýšlet, stačilo to jen dobře převyprávět. Skutečný Hanussen byl pro tvůrce prý jen inspirací. Bůhví, jak to bylo doopravdy i názory historiků se různí. Každopádně tvůrcům filmu se to vcelku povedlo. Herecké výkony hlavních představitelů byly dobré, stejně jako celková atmosféra snímku. Ta byla skvěle podpořena nadáním samotného Hanussena. Někdo by řekl magickým, či nadpřirozeným a někdo by ho nazval šarlatánem, který oblboval lidi. O tom snímek ale není. Jeho vystoupení a předpovědi jsou natočeny tak, že se až tají dech a jsou všechny velmi uvěřitelné. Několikrát mě u jeho předpovědí až zamrazilo. Zvlášť, když člověk už věděl, jak to skutečně bude a jak dobře se trefil. Kontroverze se nachází jinde a to v jeho domnělé spolupráci s nacisty. Ta nebyla dokázána ani v reálu a ve filmu Hanussen vždy balancuje na ostré hraně, když tuší (nebo ví) :-), co jsou nacisti zač a co z toho bude. Nechávám solidní čtyři hvězdy, ale myslím si, že vzhledem k tématu a k zobrazované době z toho šlo vytěžit ještě více.

"Pravda je někdy krutá, přesto ji někdo musí říct…"O jasnovidci Janu Erikovi Hanussenovi se říká, že některými svými činy šel na ruku nacistům a že tak pomohl nástupu Adolfa Hitlera k moci. Tenhle Szabův film však ukazuje Hanussena spíše jako člověka, který jen využívá svého nadání, aniž by dokázal odhadnout, jaké to jeho chování bude mít dopad na něj samotného. Klaus M. Brandauer tuhle roli ztvárnil velmi věrohodně. Zaujme ale i další herecké osazenstvo včetně Jiřího Adamíry v roli předního demokratického politika Výmarské republiky Rattingera.

Je možné vnútiť svojmu vôľu človeku? Je možné ním svojou vôľou manipulovať? Hanussen je výborný životopisný film, ktorý ukazuje, že áno. Je naozaj paradoxné, že jasnovidecká predpoveď tohto človeka, inak Žida, vyzdvihla na scénu ešte väčšieho a nebezpečnejšieho manipulátora Adolfa. Pri pozeraní filmu treba brať do úvahy rok výroby a že vznikal aj vo východnom bloku. Brandauer si plátno ukradol pre seba.

Mágovia nemajú na ružiach ustlané. Zvlášť, ak majú v sebe niečo viac, než šarlatánsky podvodný šarm. Aleister Crowley by mohol rozprávať. Ale rovnako tak Hanussen. Čím je slávnejší a v celospoločenských predpovediach presnejší, tým rýchlejšie si kope základy vlastného pomníku. Dôstojné vyvrcholenie trilógie o zvodoch, hviezdnych výškach i temných hlbinách nadobudnutej moci.