Schůzka s Venuší (1991)

Lepší na okrajích než uprostřed – příběh je slabý, ale nachází se v něm úžasně živé, moudré a vtipné momenty. Ve filmu se objevují desítky hlavních i vedlejších postav a režisér Szabo s nimi umně žongluje, vypráví některé z jejich příběhů a prchavých flirtů.

Marian Labuda rulez.

Z diskuse po projekci snímku řekl Szabó, že chtěli natočit lehčí, komediálnější film. Za mě škoda, že si režisér vybral tuto cestu, neboť jsem měl radši jeho Mefisto/Redl styl. Jinak je Schůzka s Venuší vynikajícím filmem. 75%.

Sotva padla totalita a už jde vidět, že demokracie u divadla nemůže fungovat. Co jinde?

István Szabó často své filmy zasazuje do hudebního a divadelního prostředí, což se stalo i tady a pokud seSchůzka s Venušívěnovala zákulisní přípravě představení opery, většinou mě toto dění zkoušek a bohaté spolupráce umělecké i organizační bavilo sledovat. Padaly zde narážky i na politickou minulost vybraných národů, což u Szabóa nepřekvapí, byť tentokrát se tak děje jen v několika dialozích. Bohužel na můj vkus z divadelní scény a umění ten film často sklouzával až k bulvární zápletce mileneckých vzplanutí a nekonečných intrik mezi herečkou, která mě zaujala spíše napůl, a divadelním režisérem, který mi byl svým místy až zfetovaným projevem těžce nesympatický. Až na pár scén jsem se jako u komedie nebavil (a docela je vidět, že to není Szabóův žánr a vedle bulvárnosti sahá možná zbytečně také až k menší vulgárnosti) a způsob podání mi nepřinesl moc příležitostí procítit drama. Jako satira snad. Zajímavý film svým prostředím a možná i celkovým sdělením, ale ne úplně pro mě, byť vybranými scénami ze zákulisí umění i Erlandem Josephsonem v jedné z rolí mě určitě potěšil.[70%](05.05.2024)