Mečte navstreču (1963)

Aspoň som sa kochal vynikajúcimi dobovými trikmi, pretože snímok je aj napriek svojej hodinovej minutáži neuveriteľne uťahaný. Proste klasický sovietsky prístup k látke a neraz som tu už pri takýchto snímkach spomínal, že východný blok akosi nepochopil podstatu zábavného sci-fi. Alebo ju vôbec pochopiť nechcel?

Hezky natocene sci-fi, ktere je v prvni puli hodne upovidane, a teprve ke konci zacne byt trochu akcni (vice "mars"). Myslim, ze nejlepsi sovetske sci-fi filmy neohrozi, ale prumer si dozajista zaslouzi.

Obvykle dávám přednost sofistikovanosti před naivní béčkovostí, ale zrovna v tomhle případě bych trochu toho odlehčení uvítal. Během toho všeho budovatelského nadšení a švitořícího optimismu si scenárista nenašel čas na pořádnou zápletku, napětí, konflikt, nebo podobné nepodstatné hlouposti. Američané by do příběhu vepsali agresivního mimozemšťana, katastrofu nebo vzpouru části posádky. Bylo by to prvoplánové, ale zábavné. Rusové se striktně drželi průzkumu a děj se proto strašlivě táhne. Viděl jsem hodinu a půl dlouhou verzi a zdálo se mi, že během ní uplynulo celé dopoledne. Plus dávám za krásnou píseň o stromech na Marsu.(14.03.2020)

Budovatelskými choutkami postižené sovětské sci-fi. Sice se nebuduje mocná Sovětská říše, ale řeči o celosvětovém míru, společném přátelství nebo písnička s všeobjímajícím láskyplným textem toto jasně naznačují. A na konci filmu, kdy se, k mému velkému zklamání naprosto blbě, vyřeší celý příběh, už nepadají slova jako planeta Země či lidstvo, ale Sovětský svaz, Moskva a sovětský lid. Přetrpte jalovou, skoro pohádkovou půlhodinku, což je v té hodinové verzi sakra dost, a budete odměněni výborným sci-fi výletem na Mars. Chtělo by to vidět tu delší verzi, takhle ani pořádně nevím, jak hodnotit.(04.07.2012)

Průměrné v rámci hard-scifi z východního bloku. Ta bývala minimálně do přistání američanů na Měsíci velkorozpočtová, díky kosmonautice coby výkladní skříni komunismu. Čím víc nablýskaná, tím víc mohly masy přistoupit na "budování zítřků" a nehledět na pokřivenost dneška. Takže průměrné neznamená proti americkým béčkům vůbec žádný průšvih. Co mi tady vadilo krom třeskuté chtěné i nechtěné patetičnosti porusku... třeba když srovnám s Ikarií XB-1, Mlhovinou z Andromedy, nebo dokonce s Planetou bouří... je nezvykle nedotažená stylizace a výtvarná stránka Země. Normální je vybudovat konzistentní svět, kde vám neuteče něco zapomenutého z toho vašeho. To se zpravidla nedaří v účesech, což shovívavě přecházím vždy. Ale zde je "feeling" budoucnosti dosahován tak, že do všedního realismu roku 1963, se záběry z ulic se soudobými lidmi, auty a spoustou naprosto dobových věcí, jsou namontována rádoby převratná technická udělátka, která ale působí jako (pancéřová) pěst na oko. Naštěstí ve vesmíru už šlo o jiné kafe (prostě ohromný dojem - i když např. ty tepláky místo skafandrů jsou taky hluboce pod ruský standard).(18.03.2012)