Planeta bouří (1962)

My sme mali Karla Zemana a Rusi mali Pavela Klušanceva. Dvaja vizionári a priekopníci svojpomocných technických trikov a špeciálnych filmových efektov. Karel Zeman nás pozval v roku 1955 na svoju "Cestu do praveku" a Pavel Klušancev so sovietskými kozmonautami odletel v roku 1962 až na Venušu. Aj jeden, aj druhý ponúkli divákovi v polovici dvadsiateho storočia úžasné prehistorické dobrodružstvo. Klušancevova "Planéta búrok" (Планета бурь) je film, ktorým som bol ako dieťa fascinovaný. Keď som to videl prvý krát, zhruba tak vo veku osem možno deväť rokov, tak som bol z toho úplne hotový. Čumel som na to s otvorenými ústami. Určite to vtedy ovplyvnilo môj rozvíjajúci sa filmový vkus. Doteraz je to pre mňa silne nostalgická sci-fi spomienka. ***

2000 recenzí!                                                                                                                                                A na tu počest opravdový "bonbónek". :-)                                                                                                    Ty primitivní efekty a technika by vůbec nevadily. Ale ty kecy co se tam vedou, to je teda dost hrůza.

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10///PLUS:zpracování (které jsem už někde viděl), docela uvěřitelná atmosféra, "zajímavé" efektyMÍNUS:z velké míry poplatné době úplně se vším co k tomu může patřit včetně hrdinských a budovatelských proslovů a písní///Shrnutí:Dobře to odsýpalo a bylo pro mě poutavé to sledovat. Náhodou to zvládli docela dobře. Podobnost s Godzzilou nebo jiným (třeba Americkým) sci-fi je namístě. Pokud se přeneste přes jistá omezení (země původu, rok vzniku), může se vám film líbit.///Celkem 73%///

Naprosto úchvatné retro. Ve vybavení interiéru rakety jsem zahlédl cosi jako ledničku a kredenc, přístroje v krytech z poctivého bakelitu, průzory do kosmu lemované dřevěnými rámy, krásný kotoučový magnetofon, o tom robotovi ani nemluvě... Jenom nechápu, proč sovětští kosmonauti nekouřili, když to tehdy ve vesmírných lodích bylo běžným zvykem. Každou chvíli jsem čekal, že si některý z nich ubalí machorku, a ono nic. Možná brali ohled na tu ženskou na palubě. Exteriéry na Venuši neměly chybu, všude plno života, krásné potvůrky podobné pozemským pravěkým tvorům, moře, sopka, no prostě dobrodružství, o němž si tehdejší filmoví diváci mohli představovat, že se snad jednou stane skutečností. Začátek šedesátých let byla doba plná optimismu a z toho filmu je to poznat.

Planeta bouříje poměrně ambiciózní sovětské sci-fi, které obsahuje nemálo dílčích scén ikonického rázu, nicméně nedá se říct, že by celek držel pohromadě kdovíjak uspokojivě. Ale vidět to jako malej kluk, pravděpodobně bych na to měl díky povedeným praktickým efektům poměrně milé nostalgické vzpomínky.