Martin Roumagnac (1946)

Martin Roumagnacpatří k filmům, o kterých se toho napsalo a namudrovalo mnoho. Atypický je už proto, že se jedná o jediný francouzský film Marlene Dietrich. Dále je to poválečný návrat Jeana Gabina. Dietrich a Gabin se poznali za války v hollywoodské francouzské kolonii. Ona už začátkem 40. let natočila americký film sRené Clairema celý život vnímala Francii jako svůj vysněný domov. V Německu po roce 1930 existovat nemohla, v USA prožila vrchol kariéry, ale ve Francii se rozhodla prožít závěr svého života. Jako dospívající milovala svou učitelku franštiny, ve frančině nazpívala mnoho skvělých písní. Tak proč ta nespokojenost doprovázejícíMartina? Globální důvod je prostý. Do širší distribuce v USA se film dostal pod názvemThe Room Upstairsaž v roce 1948, tedy až po americkém comebacku Dietrich ve filmuZlaté náušnice. Kopie byla o půl hodiny kratší z důvodu pohoršení Catholic Legion of Decency a místní publikum nezajímalo sledovat svou dávnou německou hvězdu v roli australské femme fatale na francouzském venkově svádějící zedníka. My se ale můžeme nad podobnými banalitami povznést. A litovat, že nemáme k ruce překlad původního románu Pierre-René Wolfa z roku 1935. Znalci kariéry Marlene Dietrich si filmu naopak velmi cení a řadí jej po bok takovým báječným zážitkům jako bylo ve 30. letechPokušenínebo v 50. letechMonte Carlo, protože formulka všech těchto filmů je nápadně podobná a přesto má každý svůj originální přístup. Marlene Dietrich jako nadmíru atraktivní žena s tajemstvím je totiž ideální partnerkou na celý život.

Tajemný příběh vášnivé, zničující, přesto osudové lásky, která člověka může dohnat až k šílenství, je oslňující poválečnou overturou dvou filmových hvězd – Marlene Dietrich a Jeana Gabina. Jejich vztah, jakkoli bouřlivý a dodnes atraktivní pro mnohé bulvární senzacechtivce, dodává filmu výjimečnou autenticitu i pocit toho, že oba protagonisté ví naprosto přesně, o čem hrají.

No konecne si porozumiem aj s vystudovanymi filmovymi teoretikmi - elitarmi. Vo filme som totiz objavil integralnu absenciu profundalnych filozofickych paradigmat, dalej tam bola aj frustna interpretacia behavioralnych predispozicii singularnych charakterov. No a okrem toho som vo filme objavil aj take zakodovane odkazy a skryte inotaje, o ktorych nema najmensieho tusenia nielen herci , ale ani reziser : 6 %

Film se obtížně rozjíždí a nemá napětí ani výrazné herectví.

Chladné a neosobní, zrovna tak, jak jejich skutečný vztah.