Případ Paradineová (1947)

,,Případ Paradineová" je Hitchcockov film, z ktorého ma uchvátilo len málo vecí, hoci tolerujem drzosť, ktorú vidím za kamerou. Možno som čakal priveľa. Sú tu vidno drobnosti, ktoré potvrdzujú nesúdržnosť a odflaknutosť zápletky. Aj keď oceňujem prítomnosť Gregoryho Pecka , myslím si, že herecké výkony postrádaju elán a nevýrazné dialógy hercov nútia rozprávať viac, než je potrebné. 6/10

Příliš rozvleklé a ukecané soudní drama, které jako by ani nebylo od Hitchcocka, jehož rukopis by se dal rozpoznat leda v Tonyho pobytu na Cumberlandu a některých záběrech z vězení. Konec se mi spíše než otevřený, zdá nepřekvapivý a nedotažený. Všechno tedy zachraňují herci - Gregory Peck předvádí svůj solidní standart, avšak démonický Louis Jourdan si na sebe v každé scéně, ve které se objeví, strhává veškerou pozornost. Dobrý film, ale čekal jsem víc. 60%. P.S.: Problém je ve mě, ale moc nechápu slepé okouzlení hlavního hrdiny hlavní podezřelou. Alida Valli je sice krásná, ale Ann Todd se mi líbí mnohem víc.

Těžko vymyslím kousavější popis zdejšího milostného mnohoúhelníku nežMilan Klepikov:  "Soudcova choť (Barrymoreová) je ignorována svým manželem (Laughton), soudce marně svádí ženu obhájce (Toddová), obhájce (Peck) se nepříčetně zamiluje do obžalované (Valliová), ta je ale zcela ovládána nepřiznanou vášní k majordomovi (Jourdan), který ji ale nenávidí, protože sám nejvíce miloval muže, kterého ona kvůli němu zavraždila, slepého pana Paradina." Z čehož je též evidentní, že to bylo více milostné než krimi drama. Navíc v posledním případě byla sice pravda, že vozka opakovaně použil ve vztahu k majordomovi označení "queer", to ale bylo správně přeloženo jako "podivín". Koneckonců vRozhovorech Hitchcock-Truffautsi režisér nevšímal ani ostatních náznaků, ale naopak si posteskl, že chtěl do majordomovy role animálnějšího herce (asi ho inspirovala erotická klasikaMilenec lady Chatterleyové). Navrch - obhájcova manželka se křestním jmenovala Gay, tak co...//62%

Film celkom pekne ťahá Gregory Peck, ktorý je vlastne jeho hlavnou postavou, avšak celý čas visí vo vzduchu otáznik či je jeho klientka vinná či nevinná. Ich citové vzplanutie je nevykreslené a tým pádom nevierohodné. Problémom je aj málo spoločných scén, o pani Paradine sa dozvedáme akoby vždy len z druhej ruky, že je mysticky kľudnou a krásnou ženou. Film má hluché miesta, najmä keď chce kamoška právnikovej ženy dohovoriť hrdinovi a je to plné vaty, resp. výlet do sídla Paradineových bez ďalšieho dopadu, rozvinutia línie... to sú šliapnutia vedľa. Avšak na dielo sa pekne pozerá, je zmáknuté tak, že nenudí, v závere sa to pekne spočíta právnikovi na súde, no zároveň dostáva pohladenie doma. Celkovo je dielo možné zaradiť do šedého priemeru.

Fakt výborná zápletka s dvoma čiastočne platonickými milostnými trojuholníkmi a tajomstvom, ktoré rozlúskne až súdny proces, do ktorého vstupujú aktéri s protichodnými úmyslami. Je tu uhrančivá femme fatale, Gregory Peck trénujúci na Atticusa Fincha a asi najzaujímavejšia postava manželky v podaní Ann Todd. Napriek tomu prevedenie ide pomerne po povrchu, akoby sa Hitchcock bál viac rozvíjať platonickú lásku advokáta ku klientke (videl som odvážnejšie noirovky, ale to by Peck nemohol byť za takého sympaťáka) a samotný súdny proces sa rýchlo odbije a zvraty až také šokujúce nie sú. Asi jediný Hitchcockov film, kde by som si dal moderný áčkový remake.