Bolwieser (1977)

Fassbinder ma už definitívne presvedčil, že patril k jedinečným filmovým géniom, to bez debaty. Nemal som síce z toho čistý päťkový pocit, tak ako obyčajne (možno to chcelo trošku živšie tempo), no ten emočný dopad po skončení filmu vážne stál za to. Celý čas sa tu ide tvrdo a nekompromisne za tým, že v živote chlapa nie je nič horšie ako mrcha ženská. Alebo ešte lepšie, o tom, ako sa spravidla dobro zlom opláca... Tiež si nemôžem pomôcť, mne film skôr pripomenul (napr. prostredím a sondou do charakterov hlavných postáv) niektoré diela od L. Viscontiho a toho ja veľmi môžem. Medzi 4-5 hviezdami.89/100

Fassbinder zase o úplne obyčajnom živote bez príkras. Veď koľko takých naivných Bolwieserov chodí po svete, ktorí do poslednej chvíle prehliadajú a nechcú vidieť počiny svojich "svätých" manželiek a na koniec z toho všetkého dopadnú najhoršie. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Nehovoriac o tom, koľko je na svete takých prefíkaných manželiek Bolwieserových. Vravím .. skutočný život. 4,5*

Nemám slov. Tenhle Fassbinder mě dostal možná i víc než Fassbindeři jiní. Každým záběrem, každým formálním postupem, každým okamžikem pozorování duší postav se jedná o naprosto geniální skvost. Nepřipraveného diváka může zaskočit, ale pokud film pochopí, tak nelze než obdivovat tvůrce a nenávidět lidstvo.

Hořký příběh přednosty stanice Xavera Bolwiesera (Kurt Raab), slabocha a částečně fatalisticky odevzdaného muže, takřka rezignujícího na jakékoli jednání. Ženou mu je Hanni (Elisabeth Trissenaar) svůdná záletnice, libující si v náručích jiných mužů. Svojí nedůstojností ztrácí Bolwieser i tu trochu sympatií, které snad u diváků měl ze začátku filmu, Hanni s ním umě manipuluje …Vychytralá potvora a naivní hlupák. Rozklížený vztah obou hlavních představitelů probíhá pod neustálým kuratelským dohledem maloměstských sousedů, v prostředí plném pomluv, závisti, výsměchu i udávání. Toto až kruté, maloměstské prostředí, je ztvárněno jedinečným stylem a působivě, nelze tomuto pohledu nevěřit. Fassbinder více jak na politické konotace (příběh se odehrává v době nástupu fašismu podle literární předlohy Oskara M. Grafa, který politický pohled v knize preferuje) se soustřeďuje na intimní lidské osudy. Pohledy kamery vesměs pozorují jednotlivé děje přes okna, záclony, v odlescích zrcadel ...veřejnost tak jakoby nahlíží do soukromého rodinného prostoru, pozoruje ho a obnažuje.
Maloměsto opravdu není vhodné místo k životu, snaží se dokázat Fassbinder, a důkaz je to hodnověrný.

Další kvalitní kousek od Fassbindera, kterému absolutní hodnocení ubírá místy až k smrti pomalé tempo, což je pochopitelně důsledek toho, že televizní verze byla 2x delší. U tak dlouhé stopáže je pomalejší tempo normální. Film se však dá sestříhat, ale ne urychlit. I tak se však jedná o další autorův zajímavý film, ve kterém hlavní myšlenky nezůstavají na povrchu a nic není zcela jednoznačné.