Manon Lescaut (1970)

Tahle básnická televizní hra mě tehdy zasáhla natolik, že jsem si Nezvalovu Manon Lescaut musel koupit. Že to bylo něco výjimečného, o tom svědčí skutečnost, že další básnické sbírky, které jsme doma měli jsem nenakoupil já. Byl to tehdy mimořádný zážitek, který ve mně zůstal po celý život. Určitě hlavně zásluhou hlavních představitelů, kouzelné Manon Lescaut v podání Jany Preissové a rytíře de Grieux v podání Petra Štěpánka. V paměti zůstali i Viktor Preiss a Jan Přeučil.

Navrat do skolnich let, vzpominky na rymy, co museli jsme umet nazpaměť:-). Krasna Jana Preissova to hrala stylem princezny se zlatou hvezdou na cele, Petr Stepanek vsak nebyl muzny princ Radovan, roli pojal, zvlast z pocatku, nejak prilis mekce, zzenstile.  V mensi roli je taktez treba zahlednout a vsimnout si Vladimira Raze, sice stareho Duvala jsem si vzdy predstavoval nejak jinak, mensim vzrůstem plnostihlejsi postavou, kral Miriskav mi ji vsak prenazal a prehral. Jan Preucil pridal skrytou homosexualni linku.  Pohadku o krali a vose, na kterou jsem se zvlast tesil,  chladne a bezcitne zkratili. Pocatek byl tedy sice velice dobry, ale ne nadsenihodny,  to vsak az  s blizicim se koncem  inscenace nabrala na empaticnosti a muj dojem se postupne zvedal az k te pate hvezdicce. 8.5/10. Skoda, ze misto takovychto inscenaci se dnes toci - reality ostrovy, at uz drsne o preziti, nebo trapne o sexu. Jaka doba, takova tvorba.

Aj v čiernobielej farbe bolo vidieť, žePreissovánemá 16, ale pod dvadsiatke (22) a že sa skôr podobá na baletku zveľrybinej stoličky, než na pubertiačku, čo vie básniť. Inak ale herecky skvele zvládnuté. Ten jazyk mi tak trocha vadil, ale zase klobúk dole, takto pekne vedieť napísať rýmovačky resp. ešte lepšie preložiť. No nič, príbeh z 18. storočia, ktorý srší naivitou a túžbou po láske a nie po noviciáte ani povtákovi v tŕní. Vo svojej dobe revolučný pocit, dnes také romantické umenie.

Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Půvabný přepis Nezvalovy veršované hry, která v jemných odstínech osudového milostného splynutí rozehrává paletu lidské pošetilosti, s níž zápasí nejen rytíř de Griex, ale právě a především hříšná světice Manon, dívka, která teprve na konci pozná, že s láskou si není radno zahrávat. Étericky krásná Jana Preissová a spanilý Petr Štěpánek se prostřednictvím této televizní inscenace stali nesmrtelnou a jen stěží překonatelnou dvojicí, poetickým obrysem něžných veršů velkého českého básníka.

Něžný křehký milostný příběh ve verších – to je charakteristika této televizní inscenace. Při její realizaci se sešla skvělá trojice – Vítězslav Nezval se svými brilantními verši, pohledný Petr Štěpánek se svým excelentním herectvím a mladinká Jana Preissová jako okouzlující naivka. Navíc i černobílé provedení podtrhlo poetiku tohoto filmu. Nevšední snímek, který bych si ale netroufala doporučit dnešním mladým milovníkům akce a hororů.