Růžový květ (1992)

Tak to bylo dost slabé. Jedině Věra Galatíková předvedla něco jako herectví. Jinak to bylo uvzdychané ve stylu young - adult. Strašně po ní toužím, pak ji mám  a leze mi na nervy, pak jsem jí ztratil a jsem KO. Konec si musí člověk domyslet. Pokud by to mělo znamenat, že si najde svou lásku v jiné, která mu stejně nadbíhala, tak tu máme jeden problém, nikdo nebyl "pohádkově" potrestán ani odměněn. Matka je drsná a odměřená a  pak ji jen trápí trochu svědomí. Dívka odvedle používá kouzla, i když má proti nim "odpor" a podle konce svého nejspíš dosáhne. A hlavní hrdina pronesl urážlivá slova, zradil, měl vše napravit a vlastně "nic". Pronášená moudra jsou dost baladická a děti je nepoberou. Dlouho se mi nestalo, abych koukal na titulky a říkal si, to je FAKT KONEC?!?

Tak předně - nejde o pohádku. Možná baladu s nadpřirozenými motivy (oni v ČT dost často balady a pohádky zaměňují). Pokud to vezmeme jako baladu s psychologickými motivy a pár prvky nadpřirozena (strýček jakožto personifikace svědomí, ona jabloňová víla), pak je zde hodně zajímavých témat, dobře popsaných, žel ne vždy (nebo dokonce vůbec) dotažených do konce. Máme zde vílu, která miluje, nelže, stará se o sad, a očekává od manžela jen to, že jí bude věrný a bude ji stejně milovat. Vhozena do světa, který nechápe, netuší, co se to s tím jejím chlapem děje, proč lidé tak často mění náladu, proč hned řvou a vzápětí se kajícně omlouvají, a už vůbec neví, jak si toho chlapa udržet. Sexuální linie je zde jen naznačena polibky - takový ten "mélžinkový" polibek vs. pořádná pusa od holky z masa a kostí (takže ten sex snad raději nedomýšlet). Nechybí linie rýpající matky, když si syn nevybere podle jejího gusta, jak ona by chtěla, a v podstatě rozeštve i poměrně nekonfliktní vztah a manželství. Pak zde máme vesnickou holku, která sice tvrdí, že ona kouzla nepoužívá jako někdo, avšak vzápětí jedno kouzlo použije. Nějak jsem ale nepobral konec. Nejdřív strýček - svědomí mele o tom, že když máme štěstí v hrsti, nevidíme to a nevážíme si toho, a že štěstím je také udělat šťastným toho druhého, srovnává neustálou péči a starost o jabloně (od rytí, hnojení, roubování, starost o květy, ochranu před mrazíky až po konečnou sklizeň a uložení jabloně na zimu) se starostí o vztah, o lásku, kde je potřeba taky stále pracovat. Aby pak nakonec prohlásil, že láska je jedna, jen má jinou podobu, a ta vesnická holka najednou má podobu i té víly, která odešla? Jakože parafráze třeba na ženu, která manželovi umře, ale kus z ní najde i v manželce nové? No nevím, jak říkám, ten konec mi přišel poněkud rychlý a podivně zakroucený.

Jako balada si to zaslouží průměr, který jsem dal, jako pohádku bych to hodnotil maximálně tak dvaceti procenty. Je tam motiv lásky, ale i lidské zloby. Hodnocení hodně snižuje představitel hlavní postavy, který hraje mizerně.

Pro děti dost nudné a příliš lyrické, jako milostný příběh o nestálosti citu lásky ušlo.

Dvě mimořádně pohledné dívky se perou o nic moc týpka. A velmi nepohádková pohádka... Pro děti nic moc, ale pro mě jako dospělou zajímavá balada o lásce a nestálosti... Něčím mi to připomnělo Rusalku - něžné víly bývají dost často vyměněny za ženské s divočejší krví...