Máma (2025)

Máma je průměrný televizní film se slabším scénářem. Přitom pracuje se zajímavým tématem, které je ale podané poměrně lacině. Film drží nad vodou hlavně herecké výkony, kredit si zaslouží samozřejmě Maximová, ale mě velmi zaujal výkon Sophie Šporclové. Velmi rušivým prvkem je děsná hudba, která často spíš kazí atmosféru, než aby ji podpořila. Závěr alá reference na Otíka pak působí zbytečně přehnaně, kýčovitě až směšně. 5/10

Mama je ceska smutna,depresivna psychologicka drama,ktora sa odohrava v dvoch casovych liniach a zobrazuje vztah medzi mentalne postihnutou matkou a dcerou,movie vynika vybornymi hereckymi vykonmi,hlavne exceluje Elizaveta Maximova,ale za povsimnutie urcite stoja aj Sophia Sporclova ci Valentyna Beckova,samozrejme zaver filmu je najviac emotivny,bohuzial zivot nie je len o peknych momentoch,prinasa aj situacie,ktore cloveka roz*ebu na cimpr-campr,no nic sa s tym neda robit,len bojovat,takze za mna hodnotim najvyssie,predsa len sa jedna o kvalitne natocenu zalezitost,ktora oslovi nejedneho divaka...:⁠-⁠)

„S čím tu seš?“ - „S mámou.“Tvůrčí dvojice ve složení režisér Jiří Strach a scenárista Marek Epstein má za sebou už nejednu povedenou spolupráci. Ve srovnání s minulými projekty však televizní filmMámapatří (alespoň z mého pohledu) k těm o něco méně povedeným. Snímek má dvě dějové linie a každá je jiná, vyzněním i samotnou kvalitou. Zatímco linka z minulosti (dětství Malvíny) je zajímavá, napínavá, výborně herecky ztvárněná (a to jak dětská role Valentýny Bečkové, tak i ta dospělá Elizavety Maximové, navíc s citelným přispěním dobré práce maskérky Lenky Noskové), přítomnost nabízí nepříliš důvěryhodně působící děj, spíše nezáživnost a nepříjemnou až lehce nesnesitelnou hlavní hrdinku, se kterou se mi navzdory jejímu osudu těžko sympatizovalo (zachraňuje ji v podstatě až samotný konec). Kvůli tomu se vyznění celého filmu po celou dobu tříští, takže i hodnocení bude tak akorát na lepší 3*.„Ty jsi tak krásná. Taky bych jednou chtěla bejt jako ty.“ - „Ale ne blbá.“ - „Víš, co říká babi. Ty nejsi blbá, ale extravagantní.“

Jak očerněné udělat ještě černější, aneb jak udělat socík ještě socíkovatějším. Kolikrát to tu od r. 1990 už bylo. Ano, za 100 Kč jste mohli mít 333 rohlíků, ale byl o 5 -10g těžší. Kvalita? Dnešní gumový rohlík z Kaufu se mu nemůže rovnat, spíš ten za 4,9O Kč z Alberta, a jak jste viděli v tomto nebo ve filmu Vesničko má středisková, chutnal samotný. Občanské průkazy se vydávaly slavnostně, na obecních úřadech, za projevu předsedy národního výboru (dnes starosty obecního úřadu), hudby a společného fota. Když šel někdo na Moravě do blázince, byla to zpravidla Kroměříž. Bylo všeobecně známo, že tam už se o něho „postarají“ a z nedávné zkušenosti s mým známým  je to tam pořád stejné, takže pan Strach mohl film situovat klidně třeba do roku 2020, což mi teď připomnělo jeden refrén Jarka Nohavici ... kříže se nemění, jen příjmení a jména. Když jsme u hudby, byla místy víc než otravná. Tento dojemný a silný příběh mírně připomíná atmosférou některé televizní inscenace 70. a 80. let a ty bývaly v oněch dobách každý týden, české a slovenské, na střídačku a často výborné, zvláště ty od mistrů vypravěčů J. Dietla nebo J. Soloviče.

Jiří Strachpatří – podobně jako třebaJiří Mádl– k několika málo českým režisérům, kteří dnes dokážou točit skutečně kvalitní české filmy. Ani Máma není výjimkou a znovu přináší nepříjemné, syrové psychologické drama, které je řemeslně velmi zručně natočené. Atmosféra je hutná, tísnivá a téma samo o sobě silné. Problémem je však samotný příběh. Ten na mě působil až příliš jednoduchým, předvídatelným a místy povrchním dojmem. Ve srovnání s režisérovými předchozími filmy jde podle mě o jeho slabší scénář – chybí mu větší hloubka, napětí a dravější výstavba děje. Například dějová linie, v níž jsou matka s dcerou na útěku, ale přitom se relativně volně pohybují mezi lidmi a chodí běžně do obchodů, působí místy až nereálně a narušuje uvěřitelnost celého příběhu. Přesto nejde o špatný film. Navíc herci předvádí skvělé výkony. Jako lehce nadprůměrné drama funguje solidně a dokáže zaujmout, i když ne tak silně jako Strachovy poslední projekty. Díky tématu a atmosféře může na každého zapůsobit jinak – někoho zasáhne víc, někoho méně. Celkově jde o kvalitní, ale scénáristicky ne úplně využitý film, který neurazí, ale ani se nezařadí mezi režisérovy nejvýraznější počiny. Přesto se na jeho další tvorbu rozhodně těším.60%