Povodeň (2005)

Mojou najobľúbenejšou českou herečkou je pani Jiřina Jirásková a aj to bol jeden z dôvodov prečo som si pozrel tento televízny film. Povodeň je herecký koncert oboch Jiřiniek, vynikajúco im sekunduje aj nedávno zosnulý Jiří Somr. Celý čas som sa nemohol zbaviť dojmu, že režisér Strach chcel nadviazať po 10 rokoch na excelentnú chémiu týchto dvoch herečiek vo filme Fany (Vrásky z lásky som nevidel), len s menším rozpočtom a komornejšou atmosférou. Režisér Jiří Strach televízne filmy „umí“ (snímky Brainstorm a Osmy ma dosť bavili), no prevedenie tohto príbehu mi prišlo skôr ako inscenácia, prípadne divadelné predstavenie. Samozrejme – vynikajúce. Aj keď hlavnou témou mala byť ničivá povodeň, ktorá sa prehnala Prahou v úvode nového milénia, pointa je úplne niekde inde – v medziľudských vzťahoch, rodinných tragédiách a osamelosti ľudí na sklonku života. Netreba zabúdať ani na typicky skvelú hudbu v pozadí, ktorá navodzuje trúchlivú atmosféru. Aj keď sa mi podarilo vžiť do oboch postáv, k úplnej dokonalosti predsa len trocha chýbalo. A budem teraz zrejme za naivného, záver ma zmiatol. Nie je mi jasné, či reálne tieto obe postavy žili aj v skutočnosti (keďže to tak režisér ukončil, akoby šlo o skutočné postavy)...

Naprosto úžasné! Je zde vidět neopomenutelná souhra perfektních hereček. Stejně tomu bylo i ve filmu Fany. Jiřina Jirásková byla zkrátka PANÍ herečka a Jiřina Bohdalová jí pořád je. Příběh je velmi silný. Vím, že to může znít jako klišé, ale opravdu je nutné ostatním naslouchat a neodsuzovat je předem. Později toho můžeme litovat do konce života a už se nic nedá vzít zpět. Když se nad tuto směsici postaví s režisérskou taktovkou skvělý pan Strach, nemohu jinak. PĚT HVĚZD!

Strojená a vznešená paní "výtvarníková", která myje podlahy na nádraží a živelná "baba" z Karlína, milující lidi. Jedna se záznamníkem, druhá úplně sama. Příběh mi trochu připomínal "Utopím si ho sám". Velice rád jsem viděl společně alespoň dvojici ze Světáků a připomněl si, o jak mnoho více jsem měl raději Jiřinu Jiráskovou, byť druhou Jiřinu také uznávám. Jak mě film zaujal, tak konec mě rozebral. Takovému příběhu já říkám lidský.

Mezi televizními filmy je to jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. Protože spojení dvou nejlepších tehdy žijících hereček, Jiřina Jirásková už bohužel není mezi námi, fungovalo perfektně. Příběh zasažený do povodně je mnohem víc o přátelství a osamění postarších žen. Tím spíše v dnešním světě. Paradoxem je, že dnes je víc aktuální než tehdy, protože zatímco povodeň zaplavila určité části republiky, pandemie koronaviru způsobila, že starší osoby nesměly moc vycházet ven. A starší osoby byly ještě osamělejší. Stáří se jednou bude týkat každého z nás. Je to herecký koncert obou. Lehce smutný příběh, ale ze života.

Posledních pár dní mám na pořadu dne Jirku Stracha a tak jsem se pustila i do Povodně. Tenhle film je skutečně mistrovské dílo jak scénáristy, režiséra, tak i herců, především Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové. Skvěle vykreslené charaktery postav. Jak je vidět, tak každý člověk ukrývá nějakou tu svou "třináctou komnatu". Když už jsem si říkala, že to "nějak" dopadne, tak to dopadlo vždy jinak. Samotný závěr mě fakt neskutečně dojal...Jiří Strach patří v současné době mezi TOPku českých režisérů. Za mě se vyšvihl až na nejvyšší příčku. :)