Luk (2005)

Být starým mužem, který si na lodi vypiplává mladou dívku za účelem svatby, tak by mě asi taky naštvalo, kdyby začala pokukovat po prvním o sto let mladším konkurentovi. Nicméně splašené hormony se těžko zastavují a mě přitom bavilo zrychlování trhání listů v kalendáři, věštění z vystřelených šípů, hrátky s různobarevným zobrazením lodě i neuvěřitelně pozitivní úsměv dívky, když jí létaly šípy kolem hlavy.

Připomínající báseň či symbolický film Luk (samotný luk jako symbol), řeší konflikt starého a nového, resp. starého a mladého. Lehčeji řečeno, je to jako s Podobenství o jeskyni od Platóna. Avšak s tím rozdílem, že v tomto filmu se vyskytuje konkrétní “věznitel” (lodník - i když s dobrými úmysly) a pomocná ruka (zachráněný mladík), který dívce nabízí nový, mladý svět.

Ďalšia z povestných Kimových úvah. Poetickosť tohto snímku sa na plno prejaví v posledných minutách - asi rovnako ako tomu bolo v prípade 3 - Iron. Film je inak komorný. Takmer bez slov a z niektorými veľmi silnými scénami. Ukotvenosť na jednom mieste dáva krásne vyniknúť potrebným emóciám a Kim ich rozvíja pomaly ale precízne. Celý príbeh by sa dal zhrnúť do jednej vety, ale fascinácia detailom a postupné odkrývanie dôležitých pocitov je v tomto prípade omnoho dôležitejšie ako príbeh samotný. Transcendentný koniec považujem za výborný. Jeden z tých filmov v jeho filmografií, ktoré vypovedajú o mnohom a pritom sú jednoduché. V tejto polohe ho mám najradšej. Nie dokonalé, ale po všetkých stránkach veľmi príjemné.

O asijských náboženstvích a filosofických proudech mám jen letmé povědomí, a vlastně bych se k filmům stavějícím na těchto základech neměl vyjadřovat. V případě Kima Ki-duka mi to nedá. Ze všech sedmi snímků, které jsem zhlédl (s výjimkou "Jara, léta,...", jež se mi opravdu líbí), mám dojem, že duševní svět tohoto muže je tak nějak nedospělý a že v něm mladická předvádivost a vyzývavost zastupují zralé umělecké vyjádření. V "Luku" jako by si režisér, podoben děcku s Rubikovou kostkou v ruce, hrál s obřady, symboly, texturami a barvami stejně nezávazně a nezodpovědně, jako zní eurokorejská hudební kulisa k této minimalistické bajce o starci a děvčátku, o sobectví a bezohlednosti stáří i mládí v ustavičném toku života, a o tom, jak z toho všeho vykouzlit jakýs takýs závěr. Zda v kostce bytují nějaké hlubší pravdy o yin a yang a vůbec, netuším, a moc bych na to nesázel.

Krásný poetický film. Přestože dva hlavní hrdinové ve filmu vůbec nepromluví, z jejich chování a projevů emocí je jasné, co si myslí a cítí. Sobecký stařík pečuje o krásnou mladou dívku a pomocí luku ji chrání před okolním světem, ale zároveň jí brání ho poznat. Ustupuje, až když je situace neudržitelná. Povedené podobenství, i přes určité nedostatky jako je odhadnutelnost děje či natahovaný konec. Opakovaný hudební motiv může někoho otravovat, ale mě se líbil.