Lov na mamuta (1964)

"Chceme aby svět byl dobrý a fakta tomu neodpovídají. Je tedy nutné změnit fakta."Vedeckému ústavu mamutích superstrojov kybernetických dochádzajú nápady, záchranou sa zdá byť mladý muž a jeho mašinka, ktorá by mala byť po zadaní vstupných údajov schopná vypočítať dátum úmrtia konkrétnej osoby. Dohromady je film zmeskou absurdnej a komunálne satirickej komédie (vedenie podniku Kopecký, Lipský, Kemr), doplnená oku lahodiacimi tanečnými číslami (rusovlasá Houkalová a Šimek s hlasom Třísky) na vltavskom nábreží aj vysoko na strechách, často za spevu aktuálnych populárov (Pilarová, Zíma, Pellar, Petrů) a prerušovaná čiernobielymi dokumentárnymi zostrihmi (v tej dobe asi obvyklých, objavili sa aj v titulkovej sekvencii seriáluEliška a její rod). Celkom milý dobový farebný úlet, kde forma mierne vyhráva nad obsahom. Za tri stratené čierne zástavy."Všechny instituce přijali náš návrh s neskrývaným nadšením, ale domnívají se, že bychom měli pracovat na něčem jiném."

Neskutečně originální film, ovšem zejména pokud jde o formu (výborně svěží jazzová hudba, zakomponování koláží z dobových dokumentů, propracovaná hudební a taneční čísla). S obsahem je to už trošku horší, i když vedle samotné vcelku zajímavé sci-fi zápletky o tom, co za komplikace mohou nastat při existenci přístroje, který údajně umí rozpoznat datum úmrtí každého člověka, dojde i na krapet společenské satiry. Díky té originální formě, to na mě zvláště ze začátku působilo poněkud zmateně a málem bych měl chuť to vypnout. Postupem času jsem si na tu formu zvykl a užíval si třeba pěveckých výstupů Josefa Zímy. Po herecké stránce jinak nic objevného, jen další záporák pro Miloše Kopeckého a další dobrosrdečný "strejda" v podání Lubomíra Lipského.

Je to hodně, hodně špatné.

Jeden ze zapomenutých filmových drahokamů nebo aspoň polodrahokamů bujarých šedesátých let.

Mozna, ze kdyby byl clovek na drogach, ze by to bylo srozumitelnejsi. Nepochopil jsem obsah ani formu.