Liščí doupě (1997)

Autor a režisér nejmladší filmové a televizní generace vypráví nekonvenční příběh o lásce, svobodě, dospělosti a odpovědnosti.Svět, v němž se po odjezdu otce do zahraničí ocitají tři sestry Liškovy, se rázem mění a nabytá svoboda začíná nejdříve zvolna a nenápadně, později tvrdě až brutálně prověřovat základní pojmy lidského bytí. Původní televizní hra Liščí doupě je televizní prvotinou mladého autora a režiséra Petra Strnada (ročník 1970) – ovšem dlužno říci, že prvotinou v mnohém mimořádnou. Nejen talentem či kreativitou, ale především dramatickou upřímností a důsledností, s níž mladý tvůrce svým způsobem vstupuje do věčného, stokrát probraného tématu mládí a odpovědnosti. Veskrze současný příběh tří sester Liškových vypráví o jednom z malérů, které se přiházejí na pomezí mládí a dospělosti. Každý příběh, hodný vyprávění, má však vynikat především svou jedinečností, originalitou svého pohledu – a v tomto smyslu zkouší mladý autor a režisér dojít vskutku co nejdále – tedy za obzor společenského i myšlenkového schematu. Jako jeden z mála současných vypravěčů vede své postavy klasickou cestou příběhu, ovšem bez výmluv a dobových tanců, až na konec jejich možností, aby skrze ně odhalil to, o čem skutečně chce vyprávět. A vypráví – otevřeně, bez apriorních soudů či zjednodušeného moralizování – vskutku o mnohém : o svých současnících, o své generaci, o svém pohledu na svět a jeho vnitřní řád. Kromě zkušeného Radoslava Brzobohatého a Daniela Rouse vystupují v hlavních rolích tři mladé herečky, které tu dostávají jistě nevšední příležitost : Dana Černá, Linda Rybová a Adéla Decastelo. Generační souvislost však v této televizní inscenaci počauje dál : kameraman David Ployhar, hudební skladatel Robert Jíša, střihačka Olga Vodseďálková či kostýmná výtvarnice Jana Miškovská – ti všichni jsou vrstevníky svého režiséra a spoli s ním vtiskují Televizní hře Liščí doupě nezaměnitelnou tvář, s níž lze možná polemizovat, kterou však lze jen těžko lhostejmě minout.