Ani málo, ani moc… (1999)

Film ani málo, ani moc, byl podle mého názoru velice impresivní. Film působí že jeho prvotní námět je velmi osvobozující a plný překvapení. Osobně na mě film působí spíše jako umělecky a kreativně pojaté dílo něž komerční. Ve filmu na mě velice zapůsobilo a je to i jedna z věcí na straně co se filmu velice povedlo. Jedná se o scény, kdy je tchýně Barbory obětavější a tráví více času a dává větší úsilí pro jejího adoptovaného vnuka něž matka Barbora. Scénově to k filmu velice sedí, nicméně herecké výkony jsou spíše přehnané než účinné, a to je za mě veliká škoda. Mrzí mě že z pohledu režie i přesto že se film snaží vyjádřit silnou emoci, tak mi přijde že paní Barbora skoro v každém záběru brečí a furt se v ní probouzejí silné emoce. Je to i jedna z důležitých stránek střihu neustále zrychlovat a zpomalovat tempo nejen střihu, ale i děje daného příběhu. Což za mě ve veliké části nebylo splněno. Velice emotivní scéna je když přijde matka Barbora do svého bytu a na ni čeká její syn a tchýně s překvapením. Scéna k danému ději velice sedí a je i krásně rekvizitně rozvrhnuta. To se bohůžel nedá říct o jedné z prvních částí filmu, kdy matka přijde za synem na záchod v domění že se ji její nový syn ztratil. Po jeho nalezení matka najednou přepne do euforie, kterou doprovází také scéna kdy se posadí ke svému čerstvě adaptovanému synovi na záchod. Film vyniká především od většiny ostatních filmů jeho zálibou na emotivní a scény, vedené dějem o matce a synovi jejímž poslání jak je o vše co mohla přijít jenom kvůli soběčnosti a neumění přijmout současný změny. Tyto scény jsou občas malicherně prolínány nepodstatnými detaily na různé ne úplně hodící i dějové zbytečné věci. Vadí mi nedostatek různých velikostí záběrů, nezabarvenosti scén a nudných střihů do prázdna. V záběrovém pojetí si mohla produkce hrát více z perspektivou, různých jízd švenků do střihu a zoomu do či ze záběru.
 Zároveň ve mě utkvěla barevnost retrospektivních vzpomínek Barbory, pokud bychom se chtěli bavit o scéně kdy skáče milenka Luboše do bazénu tak to byla jedna z nejhezčích barevností do zelené, to už nejde bohůžel říct o scéně kdy je s Lubošem na trávníku a zelená korekce jim deformu vykreslení vlasů. Co mi také přišlo jako velice funkční byla scéna kdy byla matka se synem v baru a tančili spolu. Bohužel nebylo scén tohoto typu využito víc. Hudební složka, která podporuje celou emoci a zabarvení filmu, byla velice vydařená. Krásně poodkrývala celý děj a ,,nebyla nikdy ani málo ani moc’’. Nepatří to mezi film, který by mě opravdu zasáhl nebo nijak ohromil. Nadruhou stranu by tento film mělo cenu zhlédnout obzvlášť pokud člověk má povztahové problémy.

Tento príbeh mladej ženy s citovými problémami by bol ešte zaujímavejší, keby sa tak neutápal v patetickosti. Ale taký musel byť, keď smeroval k takému záveru. Adeptka na adopciu určite nemôže stvárať kraviny, chlastať, a pri svojich problémoch sa nechať zachraňovať „babičkou“. Vilma Cibulková zvládla predviesť rozpad osobnosti s prehľadom, až mi jej bolo ľúto, a pritom obeťou bolo dieťa. Hororové sny v alkoholickom delíriu, tie mali grády, akoby prišli z iného filmu.
––––Ve všem je důležitá míra. Milovat? To ano, ano. Ale tak akorát. Ani moc, ani málo. Jen tak to může fungovat. –––– Marie, vy mě chcete vrátit?

Dcela dobra Cibulkova v klasicke roli labilni alkoholicky. Jak jinak. Ani film jako takovy vlastne neni vubec spatny (na to ze je TV), ale asi tak od dvacate minuty je jasne jak to skonci. Coz je velka minela predevsim scenaristicka. Skoda.

"Všichni myslíme hlavně na sebe... ale když tím někomu pomůžeme, to přece není nic špatnýho." Vilma dokázala tu sobeckost zobrazit opravdu věrně.

Rodinný masakr Vilmou Cibulkovou. Opravdu výživná adopční agónie, která se zacykluje v chorobných vztahových interakcích. Kdyby byla Bára věrohodnější, dala bych max. Ale za její patické exhibice ubírám bod.