Zelená míle (1999)

nezabudnuteľné. Tento film má napriek ťažkej téme akúsi zvláštnu poetiku, ktorú sa moderným dielam po roku 2000 už temer nikdy nepodarilo zachytiť. niečo ako v Parféme a v snahe zachytiť esencie vôní. k tomu jeden z najlepších castingov, v ktorom sedeli všetci ako.. ako mali (-, Dielo, ktoré som videl 4x a teším sa na piaty.

Silný příběh a skvělé herecké výkony v čele s Tom Hanks a několik opravdu nezapomenutelných scén. Přesto mě osobně tento film nikdy úplně nechytil. Vadí mi hlavně jeho těžká atmosféra. Nejsem si jistý, jestli mi vyhovuje spojení realistického vězeňského dramatu s nadpřirozenými prvky. Místy mám pocit, že film až moc tlačí na emoce. Přesto uznávám, že jde o kvalitně natočené dílo, jen se zkrátka s jeho atmosférou a stylem vyprávění nepotkávám natolik, abych měl potřebu se k němu vracet.

Darabont to znovu dokázal, dokázal naservírovať obrovskú minutovú stopáž, ktorá ubehla rýchlo ako slzy tečúce po skončení filmu. Príbeh silný ako vdychnutie života malej cute myške mr.Jingles za pomoci obrovského Johna Coffeyho. Dojímavá emocionálna jazda hlavne o priateľstve dozorcov v cele smrti a posledných okamihov života väzňov odsúdených na smrť. Otec ameriky Tom Hanks nikdy nesklame a je to jeden z jeho najlepších úloh. Film sprevádza krásna hudba Thomasa Newmana a len podkresľuje už tak silný zážitok. "I'm John Coffey, like the drink, only not spelled the same." 10/10

(Budou spoilery.) Přečetla jsem si předlohu, tak jsem se vrátila i k filmu. A já vám tedy nevím. Je to krutý, traumatický a beznadějný příběh, ale z Darabontova nostalgického, oranžového, svatouškovského přístupu by to jeden nepoznal. Eduard Delacroix byl do klína Old Sparkyho posazen za to, že znásilnil a zabil dívku a potom ve snaze zamaskovat svůj zločin její tělo zapálil, čímž způsobil požár domu, ve kterém zahynulo šest dalších lidí včetně dětí. Pokud bůh poslal Johna Coffeyho, aby vyndal nádor z ředitelovy ženy, není taky možné, že poslal Percyho Wetmora, aby Delacroix shořel? Jenomže tenhle film je placatý jako pohlednice a žádné nastavování zrcadla nebo kladení otázek se nekoná. Za zvlášť nesnesitelnou považuji doprovodnou hudbu, protože ta se svojí návodností a patetičností spolehlivě postará o to, aby žádná scéna ani náznakem nezavadila o nějakou ambiguitu, nebo aspoň nekompromisnost. Paul Edgecomb se v závěru přiznává k životu v očistci, ale poznal by to člověk podle tónu, kterým to film vypráví? Těžko. Čím se to liší od Zápisníku jedné lásky? Ničím!

Je snad někdo, kdo tenhle film nezná? Protože pro mě je The Green Mile jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděl. A vůbec se nestydím za to, že jsem u něj brečel. A ne jednou. Momenty, kdy začne hrát skladba „Coffey on the Mile“… ty mě dostanou, i když ji jen poslouchám samotnou. Je to nádherný, ale zároveň strašně smutný. Přesně ten typ hudby, co ti okamžitě připomene konkrétní scény a emoce. Co dodat k hercům… Tom Hanks, David Morse, Barry Pepper a Jeffrey DeMunn jsou skvělí a jejich postavy mají srdce na pravým místě. Pak tu máme Doug Hutchisona jako Percyho – absolutního zmrda, kterého budete nenávidět od první chvíle a jen čekáte, kdy dostane, co si zaslouží. Ale největší hvězdou filmu je bohužel už nežijící Michael Clarke Duncan. Jeho John Coffey… nebo spíš „Boží zázrak“… si ten film doslova krade pro sebe. Ten chlap z něj dokázal udělat jednu z nejvíc lidských a nejsmutnějších postav, co jsem kdy ve filmu viděl. A kdybych měl vyjmenovat všechny skvělý herce, byl bych tu ještě dlouho. I přes skoro tříhodinovou stopáž ten film uteče neskutečně rychle a drží vás až do konce i když ho znáte nazpaměť. Nechybí decentní humor, skvělý hlášky ani roztomilý momenty, ale to hlavní jsou emoce. A přesně tam mě ten film pokaždý úplně rozseká. Zkrátka The Green Mile je pořád nádherný film plný emocí a silných momentů. A nebudu říkat „pokud jste ho neviděli, pusťte si ho“, protože se mi skoro nechce věřit, že existuje někdo, kdo ho nikdy neviděl. Ale pokud jo, tak to okamžitě napravte, protože tohle je fakt zážitek. A nebojím se říct, že tohle je jeden z těch vzácných případů, kdy je film lepší než kniha. A těch je sakra málo 100%.