Lidé pod horami (1937)

Lidé pod horami jsou pro mě velmi příjemné překvapení, protože jde o nečekaně povedené drama. Film je skvěle obsazen a pyšní se skvělými hereckými výkony. Sledujeme příběhy řady mužů, kteří všichni chtějí stejnou ženu. A právě kvůli ní se pak odehraje tragédie a ona je také označena nakonec za viníka. Vše zmírňuje Václav Trégl. Jinak se ale jedná o opravdu solidní film s nakonec možná trochu překvapivým vyústěním.

Jako druhý film Jiřiny St jsem si vybral Lidí pod horami. Na jednu stranu musím říct, že jsem neviděl J Marvana hrát zajímavější a vícevrstvnatou roli, ve které dokázal, že dokáže více než jen nahrávat Burianovi, nebo pomrkavat jak anděl. Na druhou stranu mne však film jako celek trochu zklamal. Srazí jej příšerná až moc výrazná hudba a dlouhé lyrické záběry, který jej neúměrně natahují. Zpočátku mne iritovalo i významne ř v ústech herecký hlavní role. Ozdravně však zase působí cudný pohled na nohy paní Stepníckove, současný režisér by asi herečku odhalil více. Jako není to spatny film, to určitě ne, jen má smůlu v tom, že jsem jej viděl brzo po Maryše, která jej o třídu či minimálně o hvezdicku převyšuje. Za mne marvanovskych 50 proc. EDIT: co se týče zde často kritizovaného závěru, osobně jsem neměl pocit, že by se tvůrci ztotožňovali s vyhnáním Terezy z vesnice, spíše jej popisují a vyprávějí. Také před soudní stolici svalování viny na Terezu na mne osobně působilo jako tvůrci zamýšlená pokrytecká řeč hospodáře, který zaslepen nevidí chyby u sebe, ale u druhých, vždyť i jeho námluvy přece Tereza odmítla a ve filmu je ukázáno, že k ní choval city, které jsou nepatnřičně ve vztahu ke schovance, tj vlastně k adoptivní dceri.

Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala.

Krásný film. Líbí se mi na něm vlastně úplně všechno. Oceňuji, že často vypravuje pouze pomocí obrazů beze slov. Nádherná příroda a zvířátka (veverka na kmeni stromu, kuňkající žáby na kameni, plazící se had). Moc se mi líbí scénář, mám slabost pro staré vesnické romány. A konečně herci - nejlepší asi Václav Trégl (tradičně skvělý), ale ani ostatní se nenechávají zahanbit.

Vždycky se snažím ohodnotit film dřív, než znám hodnocení druhých. Zde jsem se výrazně nestrefil. Ano, ten film výrazněji graduje ve druhé polovině, kdy už i práce scénáristická je lepší, ale v souhrnu scénář - výkony herců - námět mi to stále vychází na jednu hvězdičku. Velice slabou postavou je harmonikář Zedníček (Václav Trégl), také Františku Kreuzmannovi role nesedí a Štěpničková nemá co hrát. Samozřejmě je to adaptace románu, Toman už nebyl klasický realista jako autoři 19. století, mnohé tu je jen naznačeno. Skutečně nevíme, jak se dívka dostala na samotu ani proč ji všichni chtějí a ona se sama v sobě nevyzná. Některé scény jsou dost vypočitatelné, jiné zase postrádají logiku, např. příjezd četníků do starého mlýna, když nemohli tušit, že tam najdou vrahy. Miroslav Svoboda hrál vždycky stejně, ať to byl film Před maturitou, Studentská máma, tak i tady hrál šíleně šíleně... Co mě zaujalo, to bylo, jak Jiřina Štěpničková zvládala sedlácké práce, zvláště stavění panáků či klepání kosy. Zdalipak by to dnešní "umělci" tak přirozeně svedli? My jsme takovouto epochu ještě zažili.