Plavecký mariáš (1952)

"ZNÁŠ PŘECE STARÝHO BOLŠEVIKA." Budovatelská šmíra bohužel prosákla i do tohoto filmu, který jinak velice dobře dokumentuje prostředí neregulované řeky a zákonitosti mizejícího řemesla. Poslouchat skvělého Marvana, jak mudruje v agitační tónině, není ani trochu příjemné a bohužel se to na výsledném dojmu značně zrcadlí. Taková "andělská" série třebas také silně buduje, ale ta protivnost je tam úplně někde jinde. Tak takhle ne, soudruzi...40%

Parádní oddychovka s řadou výborných herců a budovatelských hlášek. A upřímně, když tady čtu ty recenze lidí, které odsuzují film jen na základě nějakých hesel a řečí místo hereckých výkonů je smutné. Bylo pár let po válce a byla prostě jiná doba a kdyby v ní žili, možná by se chovali stejně a nadšením.

O době, v níž se film odehrává, si toho dnes už nikdo moc nepamatuje (hlavně protože jsou všichni mrtví) a jsme tedy odkázáni na tzv. historickou paměť. Ta je pochopitelně upravována tak, aby vyhovovala současným poitickým zájmům. Kdysi jsem někde slyšel, že středověk nebyl tak temný, jak se nám líčí a renesance nebyla tak světlá, jak nám říkají. No a s komunistickým socialismem to je úplně stejné. Takže k filmu. Mnozí lidé v něm samozřejmě uvidí odpornou bolševickou agitku. A jiní zase ukázku moudrosti stáří a soudržnosti komunity. Já jsem s dovolením v té druhé skupině. A té první bych se rád zeptal: Kdy jste naposeldy udělali něco pro dobro všech jen tak, zdarma a dobrovolně? A darování peněz přes mobil se fakt nepočítá:-)

Děsivá agitka na kterou už tehdy museli někteří citlivější diváci opovržlivě reagovat. Je prodchnutá kolektivizací, budovatelským nadšením, láskou ke všemu sovětskému (...to je omyl dědo, co myslíte, že by udělali v Rusku, prokopali by kanál k nějakému jezeru a naplnili by tuhle řeku, až by praskla. Jo holečku, dneska už se i přírodě poručit dá.
Je tam i František, hodný opovržení. Odnášel si malý smrček z lesa. Kradl ze společného, kouřil v lese (teda na louce) a vůbec si často myslel něco jiného než většina. Třeba že v neděli by mohl hrát fotbal a ne stavět kravín.

Je vždycky hrozně smutné vidět prvorepublikové herce šaškující v podobných propagandistických nesmyslech (nemyslím to špatně vůči nim, nic moc jiného jim samozřejmě nezbývalo). "Plavecké" téma je přitom hrozně lákavé a romantika tohohle zaniklého řemesla za zájem stojí. Podívejte se ale raději na dokument "Poslední vor" z roku 1972, k dokonalosti má sice také daleko, ale aspoň je autentický (btw, většina z něj byla odvysílaná v cyklu Hledání ztraceného času).