Léto (1948)

Uvzdychaný divadelně básnický film. Samí krasořečníci. Nepříliš pohledná starší svůdkyně Štěpničková. Vypadá tady dost děsivě. V roli vesnického houslového virtuóza, uměleckého řezbáře a básníka v jedné osobě Mareš. Dohnal se snaží ze všech sil napodobit Průchu, který měl redaktora původně hrát. Na poslední chvíli ale odřekl, protože zrovna natáčel reklamu na globusy. Divadelně ochotnické výkony všech hlavních představitelů, snad až na Högera, který odvádí svůj standard, ale na plátně je jen krátce. V titulcích prominentní básník Šrámek – hned jsem tušil, že bude zle. Zde se ještě připojilo lajdácké provedení. Například přechody z exteriérů do ateliérů. To ještě nechávají schválně otevřené dveře, aby byly kašírované kulisy venkovské krajiny dobře vidět. Ozvučení se také nepovedlo. Když hrála hudba, řvala jak tur a když mluvily postavy, nebylo je slyšet. Symbolika: 1. minuta – globusy v knihovně. Štěpničková jeden z globusů láskyplně pohladí, něžně ho poplácá a zamilovaně s ním zatočí, aby byl řádně vzdělán i krátkozraký divák v poslední řadě. Mohli umístit jeden globus i na faru. Smolík by ho blaženě objal a Mareš by zarecitoval oslavnou báseň. Nasková se horlivě modlí k panně Marii – mrtvému člověku = modloslužba.

Zatímco Fráňa Šrámek jako lyrický a protiválečný básník je stále živý, patřím ke generaci poněkud rozpolcené, zatímco naši rodičové ještě prožívali své první lásky "šrámkovsky", naše generace se Šrámkovi leckdy usmívala a jen my romantici jsme se domnívali, že budeme prožívat stejné chvíle jako třeba tenhle Jeník ze Šrámkovy hry. A dnešní generace mladých Šrámka nezná, případně ho bagatelizuje a vysmívá se mu... Jako stařec už ani mě nemůžou tihle nevyzrálí milovníci nějak dostat. Začínající Jaroslav Mareš asi po maléru s touto zkušeností se lyrickým rolím spíše vyhýbal, Alena Kreuzmannjová byla jako dívenka rozkošná, Jiřího Dohnala jsem nepoznal, Štěpničková jako nevěrná manželka už se převtělovala do rolí starších žen, Höger byl trapný, Růžena Nasková nebyla ve své kůži, a tak nejlepší byl farář Františka Smolíka.

,,To víte, mládí. Mládí, dílo boží nejkřežší." ,,Takové hříbě, utrhne se a běží přes všechny překážky."Poetika Fráni Šrámka na filmovém plátnu poprvé, vdramatu o mládežnické lásce i vztazích mezi starší generací. Pěkné, lyrické zachycení atmosféry nejen na venkově s hereckým obsazením z Národního divadla.(deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948)

Zkušený scénárista, ale nezkušený režisér si jako svůj režisérský debut vybral Fráňu Šrámka, což mu zlomilo vaz. Dílo rozhodně postrádá onu poetiku a básnivost předlohy. Pro režii filmu by se rozhodně hodil Václav Krška. Ale dopadlo to bohužel takhle. Opět nesmírně lidský a moudrý František Smolík. Jediná poválečná a úplně poslední filmová role Růženy Naskové v roli farské hospodyně.

takové oči si nemívala...👀 falešná Štěpničková 🙈