Dědička (1949)

Tradiční černobílá romantika starého střihu, aspoň tak se film tváří první polovinu. Romantika, pohoda, žádná komplikace, plesy vyšší společnosti atd. Během nich se ovšem hlavní postava Catherine zakouká do Morrisna, který je velmi šarmantní a je jí hned okouzlen. Což je okamžitě podezřelé otci, který si myslí, že mladíkovi jde jen o peníze a o dědictví jeho dcery. Tohle podezření dodá filmu úplně jiný rozměr. Najednou jde o vztahové drama, formují se charaktery a rozvíjí se zápletka. Olivia De Havilland to zahrála velmi dobře a uvěřitelně, její proměna z naivní poslušné dcerky jí dokonce vynesla Oscara. Zbytek osazenstva se také nenechal zahanbit. Zaujala mě ještě postava tetičky a její věčné snahy napravovat svět a její stále štěbetání okolo. „Co bych ale na plese říkala, tetičko?“ „Děvenko, ne vše, co sama říkám, je důležité, to ale není důvod, abych přestala mluvit.“ :-) První polovina byla za průměrné tři hvězdy. Za změnu ve druhé polovině filmu, za zobrazení nelehkého vztahu otce a dcery a za vpravdě nehollywoodský závěr, přidám i tu čtvrtou hvězdu.

"How is it possible to protect such a willing victim?"Romantická dráma dýchajúca atmosférou dávnej doby, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nemôžem povedať, že by nebola výborne nakrútená, to skôr naopak (minimálne musím oceniť výbornú réžiu, výbornú kameru i výborné herecké výkony). Mám však veľký osobný problém s nekonečne naivnými ženskými hrdinkami - tento typ hrdiniek sa mi dosť protiví a skoro im až škodoradostne prajem, aby ich nebotyčnú naivitu niekto poriadne zneužil. Hlavná postava Catherine (výborná Olivia de Havilland, skoro až na prefackanie) je presne takéhoto typu a ja som si neustále kládol otázky, či to nie je až trochu prehnané, či takáto žena môže v reálnom živote naozaj exitovať. Catherine tu navyše ukazuje dve veľmi odlišné tváre (tú druhú po jej dosť nevierohodnom prerode) a pravdupovediac sa neviem rozhodnúť, v ktorej z tých dvoch polôh mi bola protivnejšia. Naopak, jej otca (veľmi dobrý Ralph Richardson), ktorý mi tiež spočiatku nebol dvakrát sympatický (ako strojený chlap so zlatou lyžičkou v prdeli), som postupom času začal celkom chápať, až sa mi javil ako pomerne rozumný človek (to že bol studený čumák, je už druhá vec). Z hercov potvrdil svoje kvality aj Montgomery Clift v role Catherininho neodbytného nápadníka. Musím ešte uznať, že ten záver filmu je veľmi pôsobivý. Dám filmu určite ešte druhú šancu (možno potom prídem na to, prečo je zo všetkých strán taký oslavovaný)."What I say is not always of the greatest importance, but dear, that doesn't keep me from talking."

Film ťaží predovšetkým zo skvelo napísaného námetu a samozrejme skvelých hereckých výkonoch na čele s Richardsonom a Havilandovou, na ktorých sa dobre pozerá. A pritom je tu prítomných minimum lokácií a tiež obmedzený počet postáv. Je pozoruhodné ako aj romantická (historická) dráma, vychádzajúca z originálneho námetu, môže zaujať. Záver je síce rozpačitý a prial som si, aby to dopadlo inak - čakal som totiž zvrat, aký predpovedal otec hlavnej hrdinky - ale to je vedlajšie. Wyler nesklamal, hlavne s veľmi dobre stvárnenou psychológiou jednotlivých postáv a tiež celkovou dejovou neistotou.

S obrovským důrazem na psychologii, vývoj postav a jejich naléhavost v samotném vyprávění příběhu o osudu bohaté, ale vzhledově takřka ošklivé a nevýrazné dívky, které v její obtížné životní situaci hrozí vnitřní rozpad kvůlichladně-dominantnímuchování otce a zklamání z velké, ale ve skrytu chamtivé a nikdy neuskutečněné lásce. Inteligentní melodrama nabízející ostře tvarovanou bezcitnost, přesto hluboce procítěnou psychologickou mrazivou studii plnou nejednoznačnosti.

Na počátku byl proslavený román Henryho JameseWashingtonovo náměstí(1881), na nějž navázala divadelní hra manželů GoetzovýchDědička(1947). Film je tedy výsledkem pečlivého výběru látky a jejího prověření v čase. Olivia de Havilland vytěžila z dobrého materiálu svého druhého Oscara a látce se znovu věnovala v rozhlasové dramatizaci... Jako taková patříDědičkamezi vlivné klasiky, které měly to štěstí a nezestárly. Prospěchářství, naivita a odsouzení totiž stále nevymizeli...