Les Parents terribles (1948)

Ťažká rodinná dráma založená na silných dialógoch. Divák môže mať problém pozorne sledovať náročné texty Jean Cocteaua podľa vlastnej divadelnej hry, a určite to nebude chybou diváka. Tvorca reflektoval aj na Maraisov skutočný vzťah s matkou, ktorý nebol zďaleka ideálny. Slávnemu hercovi sa veselo rozbiehala kariéra a že sa cítil pred kamerou ako ryba vo vode, dokázal aj v tomto filme. Prvá recenzia a deviate hodnotenie.

“Jsme možná nekonvenční rodina, ale nemusíme to hned předvádět.” Cocteau se nezdá v této strhující konverzačce, která je současně mistrovským naplněním populárního bulvárního žánru i jeho přesahující reflexí. Za každým rohem číhá zábavný dějový zvrat, aby nás pošťouchl v nezadržitelný pád do kalných hlubin komplikované dospělosti až po šokující tragický náraz definitivní. 🤓 Výborný divadelní kus odehraný v přesné nadsázce (od básníka snad nikdo nečekal realismus, že), v dokonale klaustrofobní a do detailu vymazlené filmové výpravě. Zářící souhra a jistota ideálního Cocteauova hereckého ansámblu, který se kompletně přesunul do filmového ateliéru z nedávného úspěšného, několik měsíců uváděného divadelního provedení. Vynalézavé studiové záběrování včetně nádherných detailů umocnilo požitek z herecké akce a intimně, jako 'klíčovou dírkou’ zachytilo navždy jedinečné momenty slavné inscenace. Jeden z filmů, v němž základní záznamová vlastnost média byla dovedena k dokonalosti. André Bazin mohl právem hovořit o pure cinema. 🤓 Hra byla stvořena pro Maraise záhy po jeho seznámení s Cocteauem. Logicky v ní hrál už při premiéře na podzim 1938, což později označil za rozhodující průlom a největší úspěch své divadelní kariéry. Ten musel být navíc vybojován po zápase s cenzurou, neboť zápletka a rodinné poměry byly shledány morálně závadné a nepřijatelně ordinérní. Poválečné znovuuvedení již bylo čistým triumfem. Milovaný Jeannot je ve všech polohách svého věčného, entuziasmem nabitého klukovství prostě senzační. S okouzlující lehkostí a drivem roztáčí obrátky večera. A my jsme přímo u toho, jako bychom se ocitli uprostřed akce na jevišti Théâtre du Gymnase v Paříži v roce 1946… C’est iiiiincroyable!!!(23.07.2024)

Na Cocteaua překvapivě realistické rodinné drama křížené situační komedií. Pětatřicetiletý Marais hraje dvaadvacetiletého chvílemi jako dvanáctiletý. Naštěstí jsou tu dvě baby, které zachraňují situaci. Jedna z nich, Yvonne de Bray, se do role tak vžila, že na ni prý vlastní Maraisova matka žárlila. Zvláštní, že Cocteau jí nevadil.(30.10.2022)

(Cocteau + Marais) + Auric + skvělí hreci. Adaptace divadelní hry pro film je vždycky jen z nouze ctnost. Adaptace vždycky divadelní prostor zúží, i když se znánlivě pohybujeme komplikovanšjším prostoru. Navíc bohužel: příliš tichá francouzština, přes ní ruský překlad (nikoli dubbing) a anglické titulky vše ve velkém spěchu. Hned zpočátku jsem si musel ujasnit, kdo je Yvonne a kdo Spohie, a pro jistotu kdo jsou i ostatní nebo jak se dříve říkalo "osoby a jejich obsazení":Yvonne de Bray... Yvonne dite 'Sophie' (matka) /Jean Marais... Michel (syn) /Josette Day... Madeleine (snoubenka) /Marcel André... Georges (otec) /Gabrielle Dorziat... Tante Léo (teta).... Les Enfants Terribles je běžné a často používané spojení Les Parents Terribles s ním musí tvořit dialektickou jednotu. Kdo převažuje? A není ona jednota v jejich posloupnosti?(19.12.2021)

Jako divadlo budiž - záleželo by hodně na cástu + divadelní režii, pro film téměř nevhodné - nezáležně na cástu - snad kdyby to režie uchopila úplně jinak, ale jak?  Ani většinou výborná Yvonne de Bray mě zde vůbec nenadchla. Repete se ani tady konat nebude!(12.08.2023)