Láska zmítaná ve snu (2000)

Boj lásky ve snu, film s nejasným názvem (s čím bojuje láska ve snu, asi se vším) natočený zběhlým teologem na zlomu tisíciletí, snad jako signál pro postupnou změnu chápání času synchronního v diachronní. A snad také jako upozornění na záplavu paralelních světů (teď se rádo říká "fikční", kdysi dříve se vystačilo s pojmem "als ob - jako kdyby" - Hans Vaihinger, nebo ještě dříve Theory of Fictions od Jeremyho Benthama, jako doplněk či varianta teorie faktů), která se nám vynořují a zanořují dle vlastní libosti a vždy k našemu překvapení, nesamostatně, v doprovodu něčeho, co je ještě třeba objasnit.  Obraz v obraze se nám stává bližší než román nejen proto, že už neumíme číst, ale i proto, že se učíme číst jinak. Nevím, co jsem dělal v sedmdesátých letech minulého století, ale vím, co z toho dělám dnes a co se k tomu přimísilo z let předešlých a přidalo v letech následných. (Takže už jen chybí minulá a budoucí reinkarnace, protože o svém bohatém prenatálním životě nepochybuji.) Diachronní pojetí existence je to, co nějaký nový Sartre nebo Kierkegaard musí ještě dopracovat, zatímco chronoterapie (pojem z filmu) čeká na nového Freuda.  Ruiz mluví o kombinatorice (jak uspořádat, vybrat nebo slučovat prvky v dané množině), jeho oborem však není matematika, nýbrž poesie.(16.06.2025)

Boj lásky ve snu. Anglický distribuční název Láska roztrhaná snem. Vše tu je ovládnuto potěšením z vyprávění, své hraje jakože i piktorální kabala. Cítím se v tom každopádně velmi bezpečně – ty postmoderní výpůjčky – nelze šlápnout vedle, vždycky to někde zabrnká, neztratíte se, odkazů je tolik… A tomu ta odlehčená kombinatorika jak od Queneaua – je pozoruhodné, jak jsme naučeni sémantizovat si zpětně vše co potřebujeme, aniž bychom byli nuceni proniknout do systémů, na základě kterých je dílo vytvářeno – díky Bohu (kdo by tu znovu hledal tu opakující se zvukovou stopu se zabitím nezabitelné mouchy, kterou to začíná)! Někde jsem četl maximu, že výtvarné umění 20. století (Ruiz patří do 20. stol.) je buď špatná malba s obsahem (surrealismus) anebo dobrá malba bez obsahu (abstrakce). Když se to vezme kolem a kolem, důsledně matematická, abstraktní malba mi koliku nezpůsobí, ale v ryze matematické literatuře (konkrétní poesie? lettrismus? přísně vzato by to byla literatura vyňatá z významu slova: pozdní Artaud?) v tom si dlouhodobě libují opravdu jen umělečtí nekrofilové... – a v hudbě je to taky trochu kámen úrazu: takřka všechna čistě matematická – abstraktní a artifici – až někam po zralého Pärta má výraz jako záznam prenatálních úzkostí neurotického intelektuála – nehovoří ke mně o moc věcech navíc. Ruiz každopádně ano; on je zcelana straněvýznamu (a surrealismu – a "špatného" filmu). Láska trhaná snem hází vtipnou, lehce surreálnou konverzačku s omezeným počtem herců hrajícím mnohem větší počet postav; prolínají se věky i příběhy, ale vůbec to nemate, resp. dá se tím nechat nést, je to o lásce. Vlk v pohádce neexistuje. Příběhy a přeskoky jsou podobné L’Hypothèse du tableu volé, naštěstí většinově v barvě, z 99% bez živých obrazů, bez žvanivého Klossowského, hovoří hbitě a občas s luxusními prolínačkami anebo dokonce deformacemi na způsob Sokurova. A už to mám: ovšem: je to stářičký Jan Potocki, celý ten svět... Rukopis nalezený v Zaragoze. A s ním i stářičký W. J. Has, jen bez figurín. Je to jak kdyby se prolínala Valerie a týden divů s Mléčnou drahou anebo Hrdinskými protivenstvími Baltazara Kobera. A s nádherně zestárlou Marie-France Pisier. Obrazy jsou ale ve výsledku druhotné a u Ruize už jsem i toto zažil: vše je sice celkem profi jak má být, ale obrazné ve smyslu krásného filmu vyprávějícího skrz obraz to přesto není: mohlo by to být i mnohem laciněji nasnímané a blbě zahrané, důležitá není ani ta kombinatorika, to je pentlička na balíčku, důležitá je ta pažravá vypravěčskost a taky naše schopnost propojit si a dosadit. Nevýhodou toho všeho je lehká odtažitost – až do konce to příliš nestrhne. Až pláč to může prolomit. Je zde morálka, ale nikoliv drama; i to k tomu patří, všechno je to jen hra. Přesto dávám 5, je to mistrovské, fascinující.(03.11.2023)

BITVA LÁSKY VE SNU n. MILOSTNÁ BITVA VE SNU. (Anglický název LOVE TORN IN DREAM). Úvodem jsou představeni herci v portugalském královském městě Sintra, kde se má natáčet film. Poté na tabuli je předvedeno, jak se devět osob či situací bude prolínat v ději systémem kombinací (AB, AC, BC apod). Fantaskní, těžko reprodukovatelný děj je tlumočen nádhernými obrazy v prostředí historických památek a divoké přírody kolem a komentován dialogy, někdy tak hustými a náročnými, že to nelze v úplnosti sledovat. Jeden z nejnáročnějších filmů tvůrce proto vyžaduje víc než jedno zhlédnutí........ Cena FIPRESCI udělena opravdu zaslouženě.......... Ojedinělé ohlasy : (nutno sjet dolů na LOVE TORN IN DREAM)http://thelastexit.net/cinema/ruiz.html#LoveTorn in Dreamhttps://www.imdb.com/title/tt0252335/reviews?ref_=ttexrv_sa_3(90%)(07.10.2019)

ocenenia :Montréal World Film Festival 2000 -nominácia na Grand Prix des Amériques, Cena FIPRESCI(18.02.2010)