Sním či bdím? (2001)

Zajímalo by mne, jakéko diváka si Linklater představoval, když tento film tvořil? Určitě je to spíš film pro intelektuály a člověk potřebuju nějakou filosofickou vyzrálost, aby jeho myšlenky mohl sledovat. Na druhou stranu jsou to převážně myšlenky humanitních intelektuálů. Linklater tu tématizuje existencialismus (Sartre, Heidegger) a André Bazina (filmový teoretik). Film se dá popsat jako filozofický proud myšlenek zabalený do animovaného snu, jehož jádrem je otázka, zda žijeme ve snu nebo ve skutečnosti a zda vůbec poznáme rozdíl. Film zkoumá hranice vědomí, svobodné vůle a determinismu, podstatu času, smrti a existence a ptá se, jestli život sám není jen další vrstvou snění, z níž se jednoho dne probudíme. Zároveň přejímá myšlenku André Bazina o „holy moment“ – že i v těch nejbanálnějších okamžicích se může zjevovat posvátné a transcendentní, pokud jsme ochotni je opravdu vidět. Kritizuje prázdná slova, konzumní společnost a ideologie, které nás uspávají, a nabízí probuzení skrze uvědomění si přítomného okamžiku jako jedinou skutečnou svobodu. Celý film tak říká: život může být snem, ale právě uvědomění si toho nám umožňuje žít intenzivněji, svobodněji a „bděleji“. Asi bych měl problém tento film někoho doporučit, pro většinu lidí je to spíš jen mlácení prázdné filosofické slámy, a skutečný intelektuál už se s otázkama předestřenými ve filmu dávno nějak vyrovnal a našel si na ně jiné odpovědi

Dám opatrné tři a počkám, až a jestli se mi to rozleží v hlavě. Jako dost mě už od začátku štvalo, že Linklater zase použil tu nepříjemnou a hnusnou "animaci" jako u Temného obrazu (A Scanner Darkly) a ostatně si neodpustil Philipa K. Dicka ve filmu i zmínit. On ostatně ten film sám je cosi jako na pomezí Linklaterova snu, kde se mísí ona animace, všechny ty Před úsvitem, Před soumrakem (a jasně že ti dva tady jsou také) a postupy těchto filmů, no a postupně do toho vpadává lucidní snění, Fontána, kolektivní paměť lidstva (docela se divím, že neumínil spíš Grahama Greena, ta jeho historka je snad ještě fantastičtější), posmrtné zážitky klinicky zemřelých, světové filozofy, paralelní světy, kvantovou fyziku, teorii zrychlování vývoje do neznámého bodu a další různé zajímavé teorie, aby se pracně a klopýtavě propracoval k něčemu, na co by mu stačil týden v pravoslavné pustině v lesích a co tak strašně nakonec připomíná právě tu Fontánu. Takže ano, zazní hodně zajímavých teorií, z nichž některé jsou podloženy skutečnými a až neuvěřitelnými příklady, ale celkově to na mne dělá dojem onoho slavného dortu pejska s kočičkou, lepší přirovnání mne nenapadá, protože i tohle se stává časem poněkud nestravitelné, jak je toho moc a rychle za sebou, a přitom existuje daleko jednodušší a stravitelnější cesta. Ale jak se říká, každý za tímhle poznáním jde svou cestou, a když to někdo potřebuje takhle složitě, ok, jeho cesta. Jen nevím, jestli s tím otravovat diváky - protože i jejich způsoby cesty jsou u všech jiné.

Upřímně, mé dojmy nakonec hodně zachránila předposlední scéna, která tomu všemu dala nějakou pevnou strukturu, která celé to filozofování naprosto geniálně, chytře a trefně uzavřela. Ze zbytku filmu ale mám poněkud rozporuplné dojmy. Dlouhou dobu to působí jenom jako sled nahodilých scének, ve kterých různí lidé filozofují na různá témata, buď všichni nebo jen jeden a ten druhý nebo zbytek poslouchá. Že to má i děj se ukáže až o dost později, nicméně všechny ty filozofické části mě oslovovaly individuálně. V některých zazní dost chytrá myšlenka, jiné mi zase přišly jen povrchně načrtnuté... Navíc i ten vizuál, ačkoli je zajímavý a nějakou podmanivou atmosféru vytvořit dokáže, mi přišel v určitých místech poněkud pseudoumělecký. Ale jinak se mi to líbilo, něco mi to předalo, ten konec je hodně povedený a celkově v tom vidím víc kladů než záporů, byť vyšší hodnocení než slabé čtyři tomu dát nemůžu. Ačkoli čisté čtyři by to být mohli, jelikož zpětně, když už vím, že to vše někam vedlo a že to nebyl jen sled scének, dokážu víc docenit. Silné 4*

“The worst mistake that you can make is to think you're alive when really you're asleep in life's waiting room...” Ak niekto povie, že Waking Life je iba pseudofilozofická uspávacia prehliadka nezmyselných dialógov na pozadí snového sveta, tak by som si dovolil povedať, že sa šeredne mýli. Mimo to, že je tento filmík audiovizuálne dokonalý, tak všetky jeho obsahové prvky sú neuveriteľne obohacujúce, symbolické a krásne. Dialógy, ktoré tu odznejú, nie sú ničím plytkým, naozaj dávajú zmysel a nielenže potešujú chúťky priemerného elitno-fajnšmekrovského diváka, ale sú aj veľmi poučné. Doposiaľ jediné (a veľmi kultúrne podceňované) dielo svojho druhu s ohromným posolstvom.

Ten úžasný psychadelicky vizuál má jednu smolu - srackove samolube monológy ktoré nevedú nikam. Teším sa na ďalší autorov počin (aj keď scanner darkly o 5 rokov neskôr bol oveľa menej inovatívny). Myslím že Picasso a mnohí ďalší umelci by boli z tohoto diela doslova unesení ak by sa ho dožili. Viem si predstaviť ako by vyzeral týmto štýlom spravený kubisticky film