Lady Blue Shanghai (2010)

Jsem si jist, že tento svět už lepší reklamu na kabelku nikdy nespatří. Není to ale příliš konkureční prostředí, taková kabelková tvorba - kinematografie ženských příslušenství. Zbytek veleděl tohoto původu se většinou ani nesnaží nabídnout nadsnovou ambientní hudbu, která skrytě chmuří v táhlém vytržení, ani hypnotické mazanice barevných světel technocentrické metropole. Prostě efektní kraťas, mlhavý styl a osudové gesto. Těším se, až natočí reklamu na vložky.

Pro jednou zase jeden lynchovský kraťas, který, když už nic jiného, má alespoň trochu děje. Marion Cotillard se vrací do hotelového pokoje, kde se zjeví kabelka. Ono je to vlastně celé velká reklama na značku Dior. Kde se tam ta kabelka vzala? Co to znamená? No, odpověď, jasnou, nečekejte. Tohle je prostě Lynch, který už si tak moc hraje, že vlastně zapomněl, že jsou tu i jiní, co chtějí něco vidět. No, jsem zvědavý, jestli se ještě dočkáme něčeho, co by bylo trochu koukatelné bez potřeby LSD.

Nedůstojné Davida Lynche ve všech ohledech. Dokázal bych pochopit, že dělá reklamu na kabelky, kdyby mu Dior poskytl velké peníze na vytvoření něčeho, na co by jinak neměl prostředky. Ale pár hnusných digitálních scén se třemi herci může natočit kdykoliv, o čemkoliv a s kýmkoliv. Když se děj nuceně lynchovského kraťasu točí kolem zakouřené kabelky od Dioru, působí to jen směšně. Odpad je možná trochu přehnané hodnocení, ale co...

Lynch sa upísal reklame a snobskej zbytočnej značke a svojím tajomnom, ktoré ľudí fascinuje im urobil dobrú propagáciu, navyše osoba, akou je Marion Cotillard tomu tiež pridala svojím presvedčivým herectvom. Mnohí ľudia v tomto svete sú geniálni, ale slúžia zlu, či už vedome alebo nevedome. Mne toto kúzelné neprišlo, mnohí to hodnotia dobre, len aby nevyzerali pred masou ľudí, ako že to nepochopili a tak sa často tieto ilúzie podporované strachom, pseudoodborníctvom a mnohými inými záležitosťami podporujú a potom si ľudia môžu pripadať skvelo, keď robia umenie a hádajú sa o maličkosti, pričom samú podstatu zle pochopili, často sú to aj veľké osobnosti, preto tu kapitalizmus stále funguje. Je mi ľúto, že ľudia, ktorí by mali byť vzorom a mali by viesť proti tomu, to propagujú. Pre mňa to bol mysteriózny odpad, bez vnútornej hodnoty.

...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce...