Duna (1984)

I kultovní sci-fi Duna z roku 1984 nakonec podlehla producentskému nešvaru umělého natahování stopáže. Jenže tentokrát narazila kosa na kámen, a to velmi tvrdě. Sám režisér David Lynch nechtěl mít s televizním stodevadesátiminutovým monstrem cokoli společného. Své jméno nechal z titulků demonstrativně odstranit, takže byl nahrazen pseudonymem Alan Smithee. Pod scénářem figuruje jistý Judas Booth. Tato Lynchova hořká slovní hříčka, odkazující na biblického Jidáše a vraha Abrahama Lincolna, Johna Wilkese Bootha, mluví za vše. Režisér měl eminentní pocit, že ho studio Universal bezprecedentně zradilo a jeho autorskou vizi bezohledně zničilo. Ať už se televizní sestřih někomu zdá sebesmysluplnější, faktem zůstává, že tato verze brutálně destruuje umělecké tempo, rytmus a hypnotickou atmosféru, o kterou Lynch tak rigidně usiloval. Původní kino-verze se svými 137 minutami sice trpí dějovou zkratkovitostí a zkoseným vyprávěním, stále si však uchovává Lynchův nezaměnitelný, surrealistický a temně hřejivý vizuální styl. Prodloužená verze oproti tomu působí jako mechanicky poslepovaný polotovar z odřezků, který naprosto postrádá režisérský cit pro střihovou skladbu. Kritickým lakmusovým papírkem budiž hned samotná expozice. Zatímco verze pro kina startuje ikonickým, uhrančivým monologem princezny Irulan, v prodloužené verzi je její hlas nahrazen úmorným úvodem s mužským vypravěčem. Ten za doprovodu statických ilustrací a hrubých konceptuálních kreseb polopaticky vysvětluje historii vesmíru a mezigalaktickou politickou situaci. Výsledný dojem? Místo vtáhnutí do epické vesmírné opery dostává divák nudnou a zdlouhavou přednášku z dějepisu, která zcela pohřbívá jakékoliv sci-fi mystérium. Paradoxem zůstává, že přidané scény skutečně pomáhají lépe dešifrovat komplexní nitky knižní předlohy Franka Herberta. Jenže filmová řemeslnost dostává na frak. Vystřižené sekvence totiž před svým původním vyřazením neprošly finální postprodukcí. Výsledkem je chabá dynamika jednotlivých obrazů, tristní triková úroveň a vyloženě odbytý zvukový i obrazový mix, který bije do očí. Suma sumárum, 190minutový televizní sestřih selhává jako ucelené filmové dílo. Zbývá z něj jen pachuť bizarního producentského Frankensteinova monstra, které vzniklo za zády tvůrce. Jako plnohodnotný filmový zážitek je tato verze v podstatě nekoukatelná. Funguje pouze jako fascinující historický artefakt pro nejtvrdší jádro Herbertových fanoušků, kterým pomůže poslepovat chybějící střípky narativu Arrakisu. Běžný divák, stojící před volbou, kterou verzi zvolit, by si ale raději než házení korunou měl položit otázku, zda chce vidět sice nedokonalého, ale stále autentického Lynche, nebo studiovektory zmrzačený polotovar.

Kostry nerealizovaných adaptací leží v pouštích Arrakisu, planety jinak známé jako Duna. Herbertův román čerpá ze soudobé politiky a blízkovýchodní kultury (válka jako džihád, císař jménem Shaddam, pouštní kmeny, paralely mezi kořením a ropnými rezervami blízkovýchodních států i opiovými poli Afghánistánu) a vypráví o galaktickém soupeření mezi dvěma velkými rody, Atreides a Harkonnen, o kontrolu nad pouštní planetou Duna. Lynch stvořil vizuálně bohatý svět a velmi čistokrevné osmdesátkové dílo s polonahým Stingem, v němž se pojí barokní neonoir, bladerunnerská ošuntělost i art deco, surrealismus a symbolistní prolínačky, k nimž Lynch hojně sahá zejména v expresní finální třetině. V ní se nedostává prostoru plně zvěstovat Paulovu temnou budoucnost, a jeho cesta je tak spíše klasickým příběhem o pomstě než zlověstné genocidní proroctví. I tak Lynch přináší několik silných obrazů, jakým je vize Aliy tančící na poli mrtvých nebo obří rám, kterým se vstupuje na cesty vesmírem.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Dunema v rámci všeobecného diváckeho pohľadu celkom obyčajne svojou extravagantnosťou pomerne zaujala, no absolútne nie z kinematografického, a to odhliadnuc od rúk p.Lyncha. Na jednej strane síce je hrozne stupídne naformulovaná a ešte stupídnejšie seriózna, no i tak má v sebe akési čaro projektu, ktorý stojí za to minimálne vďaka svojej výstrednosti. Na druhej strane si to ale ešte aj pôsobením zmienených aspektov dej samo kazí, nakoľko sa v ňom nedá poriadne orientovať ani napriek tomu, že zásadne o každom detaile informuje. Zhliadnutie novej Dune publiku v tomto iba pomôže, ale plne nevynahradí. Fakt, že to vypotil jeden bezkonkurenčne svetový režisér, ktorého fenomenálna jedinečnosť nezná hraníc, sa snažím moc nebrať do úvahy, pretože od toho neskôr dal aj sám ruky preč doslova oľutujúc, že sa podpísal, ale strašne chcem vidieť túJodorowskyhorobotu, keď táto dopadla takto.

Vedecko-fantastický román "Duna" napísal v roku 1965 americký spisovateľ Frank Patrick Herbert. Tento kozmický dobrodružný príbeh z púštnej planéty, kde sa vyskytuje vzácne korenie, umožňujúce mimo iné cestovanie vesmírom, sa dočkal v roku 1984 filmového spracovania. Jeho realizácie sa chopil režisér David Lynch. Ja som veľkým obdivovateľom jeho tvorby. Avšak týmto titulom mi moc neulahodil. Ako sci-fi to nie je špatné, ale od Lyncha očakávam iný druh filmárčiny. Toto mi prišlo na jeho pomery príliš trendové, komerčné a mainstreamové. Ale ani ten samotný príbeh ma vlastne nijak zvlášť nedokázal vtiahnuť a zaujať. Asi by som si mal radšej prečítať Herbertovu literárnu predlohu, a potom si znova pustiť túto jeho filmovú adaptáciu. ***

Lynchova Duna má pár kladů a pak přehršel nedostatků. Klady jsou herci, skvělý casting a u dobré výkony. Překvapivě hudba, nečekal bych od té kapely, že zvládne takto soundtrack.  Ve své době i ta vizuální stránka byla povedená, dneska už některé části působí komicky. A ty negativa: První a zásadní je studio. Kecali do všeho, nakonec film brutálně sestříhali a z i tak dost komplikovaného příběhu, udělali něco nesmyslného. Taky to nešlo ven s jeho jménem, ale režisér byl Alan Smithee, což je fiktivní jméno pro účely, kdy od toho dá režisér ruce pryč. Vznikl i "Director's cut", který různě koluje, ale to je fan verze, někdy taky jako "extended cut". Funguje malinko lépe. A do třetice se dá najít nejvíc smysluplná verze, i na youtube, tou je Spicediver Fanedit, dílo nějaké nadšeného fandy, který to všelijak přestříhal, doplnil o některé záběry co se daly sehnat a udělal něco jako remaster. Další nedostatky... no... vcelku zbytečná hovadina s těmi soundweapon, asi zkratka aby byli fremeni rovnou silnější, jenže to dost degraduje jejich storyline. Harkonneni jsou až přehnaně parodičtí. Pak je tam x dalších odchylek od příběhu, které vlastně ničemu neprospějí. Celkově je to spíš zajímavost, a dlouho jediná adaptace, pro fanoušky a čtenáře knih. Pokud se tam nepočítáte, uberte 2 hvězdy.