Duna (1984)

Kostry nerealizovaných adaptací leží v pouštích Arrakisu, planety jinak známé jako Duna. Herbertův román čerpá ze soudobé politiky a blízkovýchodní kultury (válka jako džihád, císař jménem Shaddam, pouštní kmeny, paralely mezi kořením a ropnými rezervami blízkovýchodních států i opiovými poli Afghánistánu) a vypráví o galaktickém soupeření mezi dvěma velkými rody, Atreides a Harkonnen, o kontrolu nad pouštní planetou Duna. Lynch stvořil vizuálně bohatý svět a velmi čistokrevné osmdesátkové dílo s polonahým Stingem, v němž se pojí barokní neonoir, bladerunnerská ošuntělost i art deco, surrealismus a symbolistní prolínačky, k nimž Lynch hojně sahá zejména v expresní finální třetině. V ní se nedostává prostoru plně zvěstovat Paulovu temnou budoucnost, a jeho cesta je tak spíše klasickým příběhem o pomstě než zlověstné genocidní proroctví. I tak Lynch přináší několik silných obrazů, jakým je vize Aliy tančící na poli mrtvých nebo obří rám, kterým se vstupuje na cesty vesmírem.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Dunema v rámci všeobecného diváckeho pohľadu celkom obyčajne svojou extravagantnosťou pomerne zaujala, no absolútne nie z kinematografického, a to odhliadnuc od rúk p.Lyncha. Na jednej strane síce je hrozne stupídne naformulovaná a ešte stupídnejšie seriózna, no i tak má v sebe akési čaro projektu, ktorý stojí za to minimálne vďaka svojej výstrednosti. Na druhej strane si to ale ešte aj pôsobením zmienených aspektov dej samo kazí, nakoľko sa v ňom nedá poriadne orientovať ani napriek tomu, že zásadne o každom detaile informuje. Zhliadnutie novej Dune publiku v tomto iba pomôže, ale plne nevynahradí. Fakt, že to vypotil jeden bezkonkurenčne svetový režisér, ktorého fenomenálna jedinečnosť nezná hraníc, sa snažím moc nebrať do úvahy, pretože od toho neskôr dal aj sám ruky preč doslova oľutujúc, že sa podpísal, ale strašne chcem vidieť túJodorowskyhorobotu, keď táto dopadla takto.

Vedecko-fantastický román "Duna" napísal v roku 1965 americký spisovateľ Frank Patrick Herbert. Tento kozmický dobrodružný príbeh z púštnej planéty, kde sa vyskytuje vzácne korenie, umožňujúce mimo iné cestovanie vesmírom, sa dočkal v roku 1984 filmového spracovania. Jeho realizácie sa chopil režisér David Lynch. Ja som veľkým obdivovateľom jeho tvorby. Avšak týmto titulom mi moc neulahodil. Ako sci-fi to nie je špatné, ale od Lyncha očakávam iný druh filmárčiny. Toto mi prišlo na jeho pomery príliš trendové, komerčné a mainstreamové. Ale ani ten samotný príbeh ma vlastne nijak zvlášť nedokázal vtiahnuť a zaujať. Asi by som si mal radšej prečítať Herbertovu literárnu predlohu, a potom si znova pustiť túto jeho filmovú adaptáciu. ***

Lynchova Duna má pár kladů a pak přehršel nedostatků. Klady jsou herci, skvělý casting a u dobré výkony. Překvapivě hudba, nečekal bych od té kapely, že zvládne takto soundtrack.  Ve své době i ta vizuální stránka byla povedená, dneska už některé části působí komicky. A ty negativa: První a zásadní je studio. Kecali do všeho, nakonec film brutálně sestříhali a z i tak dost komplikovaného příběhu, udělali něco nesmyslného. Taky to nešlo ven s jeho jménem, ale režisér byl Alan Smithee, což je fiktivní jméno pro účely, kdy od toho dá režisér ruce pryč. Vznikl i "Director's cut", který různě koluje, ale to je fan verze, někdy taky jako "extended cut". Funguje malinko lépe. A do třetice se dá najít nejvíc smysluplná verze, i na youtube, tou je Spicediver Fanedit, dílo nějaké nadšeného fandy, který to všelijak přestříhal, doplnil o některé záběry co se daly sehnat a udělal něco jako remaster. Další nedostatky... no... vcelku zbytečná hovadina s těmi soundweapon, asi zkratka aby byli fremeni rovnou silnější, jenže to dost degraduje jejich storyline. Harkonneni jsou až přehnaně parodičtí. Pak je tam x dalších odchylek od příběhu, které vlastně ničemu neprospějí. Celkově je to spíš zajímavost, a dlouho jediná adaptace, pro fanoušky a čtenáře knih. Pokud se tam nepočítáte, uberte 2 hvězdy.

Byl jsem nucen si s bratrem pustit Dunu (1984) od Davida Lynche... A kde začít?
Celý film je fakt strašlivě, až směšně stylizovaný a zahraný... Jako když si vzpomenu na záběr, kde postava Vladimir Harkonnen lítá dokola a rádoby ďábelsky se směje, tak to byla bolest... Plus ta jeho maska je kurevsky odporná. Do toho postavy mají nějaký rozhovor a hned potom zazní myšlenka jedné z postav a děje se to pořád... Hudba byla fajn, ale na Zimmera to nemá. Navíc tento snímek je adaptace dvou knih, z čehož ta druhá část je kurevsky a směšně okleštěná... Jo, a ještě mimochodem: Sting jako Feyd, tak to je kapitola sama o sobě. Za mě fakt nebrat!