Lost Highway (1997)

Vůbec se nedivím, že David Lynch nikdy nechtěl vysvětlovat, o čem jeho filmy jsou. Je to podobné, jako když se snažíte někomu převyprávět sen. Něco dokážete popsat, ale komplexnost snového zážitku na druhého člověka prostě naplno nepřenesete. Proč se o to tedy vůbec snažit? Lidé vás pravděpodobně stejně nepochopí, protože jazyk je velmi omezený vyjadřovací prostředek. Možná i proto osobně preferuji film před literaturou, protože film obvykle nabízí konkrétnější vodítka, podle kterých se dá orientovat. Jenže pak přijde Lynch a udělá ze samotného filmu snovou zkušenost. Vodítka sice dostanete, ale ve fragmentární a dezorientované podobě, a je jen na vás, co si z toho poskládáte. A právě v tom Lynch podle mě chápal, co dělá umění uměním, protožeLost Highwayse klidně mohl natočit jako obyčejná true crime detektivka. Prostě by se jen převyprávělo, co se stalo, bez výraznější umělecké invence. Lynch není exaktní, konkrétní či jasně daný. Lynch ztvárnil psycholgoický ponor do hlavy pachatele, který si: „chce pamatovat věci tak, jak si je pamatuje - ne nutně tak, jak se staly“. Tato replika explicitně formuluje, že lidské vnímání je omezené, neúplné a nespolehlivé – což se ostatně odráží na výsledném audiovizuálním díle, které je fragmentarizované, dezorientující, nechronologické a plné výpustek podobně jako lidská mysl. Klíčové motivy příběhu jsou vlastně docela banální: žárlivost, touha, láska, násilí, hněv, snaha oprostit se od minulosti, nemožnost uniknout svému osudu, cyklická povaha života. Větší interpretace není ani nutná, aby divák tyto jednotlivé motivy identifikoval a rámcově pochopil. ____________ Ačkoliv jeLost Highwaymimořádně fascinující a v podstatě i zábavný film („Fucker gets more pussy than a toilet seat.“), za geniální ho nepovažuju. Ta snovost je svým způsobem příjemná, ale jak jsem psal na začátku - sny se těžko tlumočí, a o to seLost Highwaynějak snaží (obdobně jako další filmy Lynche). Ta snaha mi zkrátka nepřijde natolik efektivní, aby si mě film naplno získal. Jsou filmy, které se mi pořád vrací do hlavy mimo jiné proto, že prezentují univerzální pravdu o lidské zkušenosti. Do určité míry to jde najít i tady (a vlastně v jakémkoliv filmu vůbec), aleLost Highwayje podle mě především o psychologii a podvědomí, což je něco individuálního, ne obecný ontologický princip. A to nemusí být nutně špatně - třebaEraserheadpovažuji za jeden z nejlepších filmů vůbec a také se jedná o psychologický ponor - aleLost Highwaymi vedle něj přijde v celkovém poselství slabší a méně zásadní. (viděno podruhé: 24. 04. 2026, 20:00 – Polsko, Kraków, Kino Mikro)

Hypnotická jazda stratenou diaľnicou odnikam donikam, v začarovanom kruhu potláčaných tráum v podvedomí, ktorá si ako máloktorý iný film zaslúži prívlastok kultový. Aspoň pre nás koncom minulého tisícročia bol, nie veľa filmových diel malo takú až mysterióznu povesť jazdy, ktorá ti pomieša mozog na kašičku a z ktorej naozaj nemusíš vyviaznuť psychicky neporušený. V mikrospánku, ktorý prichádza s cestou v tme a samote, môžeš stratiť pojem o skutočnej rýchlosti a brutálny šok, ktorý preruší snenie, môže byť prebudenie alebo nočná mora, vyletenie z vozovky i krvavá nehoda, rigor mortis aj zástava srdca z náhle uvoľnenej hrôzy.

Ani nie Stratená diaľnica, ale Diaľnica do stratena. Do stratena v mysli hlavného dvojhrdinu. Keby to nebola lynchovina, tak by som povedal, že sa autorovi rozpadol krimi príbeh nielen na dve časti, ale aj v rámci týchto častí. No ale keď je autorom Lynch, tak to chápem, že to takto chcel, ale neznamená to, že by sa mi to malo páčiť.

David Lynch měl určitě během své kariéry natočit více hororových filmů, protože každá scéna s Mystery Manem je neuvěřitelně působivá. Atmosféra tohoto snímku je tak hutná, že by se dala krájet. Pro mě jde zatím o nejlynchovatější Lynche a kupodivu mi tentokrát vůbec nevadilo, že nedává na první pohled smysl. Bavily mě totiž skvělé herecké výkony Billa Pullmana, Patricie Arquette a především Roberta Blakea bez obočí, s bílým make-upem a v černém obleku, jehož Mystery Man patří k nejzáhadnějším postavám filmové historie. Příjemně mě potěšila i účast Jacka Nance, kterého známe z Eraserheadu, Modrého sametu a samozřejmě z Twin Peaks. Celý film je vizuálně podmanivý, skvěle ozvučený a píseň I’m Deranged od Davida Bowieho perfektně podtrhuje jeho tón. Jednu hvězdu však ubírám za to, že to bylo místy možná až příliš chaotické. Se Zběsilostí v srdci a Nicolasem Cagem v hadím saku jsem se srovnával podstatně lépe, protože tam Lynch příběh ještě jakž takž držel pohromadě, zatímco Lost Highway působí spíš jako dvouhodinový sen, který je sice vizuálně úchvatný a poutavý, ale je taky psycho a chaotický. Po skončení tohoto dvouhodinového filmu jsem navíc strávil další tři hodiny sledováním Explained videí na YouTube a vytvořil si vlastní ultimátní interpretaci. Došlo mi, že Lynch je ještě geniálnější, než jsem si myslel.
SPOILERY!! V mém výkladu film začíná zrozením Freda, který zůstává hlavní postavou po celou dobu. Scény s Peteem (jeho protikladem, který má nejlepší sluch ve městě a narozdíl od saxofonisty Freda nesnáší hlasitou hudbu) jsou ve skutečnosti scény s Fredem v jiné podobě. Fred se tedy přemění ve Petea a na konci filmu umírá, protože film končí a hlavní postava nemůže existovat mimo hranice filmu. Dům Mystery Mana i Lost Highway Hotel se podle mě nachází v jiné dimenzi. Přístup je do ní přes portál (celní scéna) nebo po Lost Highway, která vede z Los Angeles do jiné reality, kde přebývá Mystery Man. V této dimenzi mohou postavy narazit na samotné tvůrce filmu, které představuje právě Mystery Man. Proto může být na více místech zároveň. To vysvětluje, kdo natáčel Madisonovy, kdo se pohyboval v jejich domě a proč je Fred vyděšený, když se podívá přímo do kamery. Když se některá z postav v tomto filmu setká s něčím extrémně bizarním, znamená to, že narazila na skutečný svět, v němž je Lost Highway pouhým filmem natočeným Mystery Manem. Šílené, že? KONEC SPOILERŮ!!
Díky všem, kteří mi k této interpretaci pomohli, protože bez nich bych se k tomu sám nepropracoval (hlavní zdroj: https://youtu.be/LuYAteKO57o?si=3_gFKLt8yyzZjf2a). I tak je to ale jen špička ledovce a zůstává spousta momentů, u kterých mám jen částečné vysvětlení. Proto se nemůžu dočkat rewatche, který bude nutný, protože tenhle film skrývá pořád nové a nové detaily. Možná to overanalyzuju a režisér nic tak hlubokého nezamýšlel, ale pro mě je Lynch génius a Lost Highway ještě komplikovanější, než jsem si doposud myslel. Nejhororovější Lynch vůbec a taky film, který si zaslouží minimálně dva další rewatche.

| CiBy 2000 |Prvú polovicu by som označil za možno aj najlepšieho Lyncha, ale potom sa ten film absolútne utopí vo vlastnom egu a mňa to vôbec nebavilo. A začínam pomaly nemať rád filmy typu "vlastná interpretácia", pretože týmito dvoma slovami si oberličkujem celú nezmyselnosť a nezábavnosť celého scenára. Pravda, môže mať film abstraktné prvky, kde si musí divák veľa domyslieť, ale je na scenáristu, aby jadro filmu divákovi predal s aspoň nejakou dramaturgickou atraktívnosťou. Tu to na mňa bolo fakt priveľa. Možno ešte raz niekedy. ViacTU.| Hodnotenie: 5/10 |