L'Écume des jours (1968)

Sice se říká, že fantazií se meze nekladou a taky často nacházím zalíbení v různých divných filmech vybočujících z normálu, ale některé zvláštní nápady a zápletky zPěny dní, v čele s neobyčejnou nemocí dívky, na jejíž plících v těle vyrostl leknín, byly i na můj svérázný vkus až příliš ujeté. Nedokážu si moc představit, jak může vypadat ona slavná předloha, která po celém světě oslovila tolik čtenářů a vznikla ještě dvě desítky let dřív, než tento film, který působí dojmem vesměs typického snímku nové vlny 60. let v surrealistickém hávu. Přestože jsem se do filmu dostával hůře, nakonec se mi podařilo si k tomu zvláštnímu světu lehkonohých postav, prožívajících vedle poetických dobrodružství i řadu starostí, trápení či smutku jako lidé v obyčejném světě, najít alespoň zčásti tu správnou cestu. Nechybí hezké nápady, několik působivých lyrických scén v doprovodu zvláštního poetického zpěvokolu, všechny ty zvláštní motivy, příhody a postavy nakonec plynule přechází do souvislého příběhu... v nejedné scéně se mi snímek zamlouval, navíc zde hraje i Bernard Fresson, který to minimálně z mužské části obsazenstva za mě pozvedával určitě nejvíc (zatímco z hlavní dvojice Perrin – Frey si mě ani jeden nedokázal nějak získat a zaujmout). Ani si nemyslím, že by film zasluhoval až tak nízké hodnocení, jaké zde aktuálně v průměru má, ačkoliv v poslední třetině jsem měl už pocit, že jeho kouzlo při tak dlouhé stopáži se začíná vytrácet, nápadů ubývat a unylejší dramatická část pak oproti předchozímu ději jaksi málo atraktivní. Po výtvarní stránce dokážePěna dníurčitě oslovit, byť spíše s ohledem na dobu vzniku, za pozornost však určitě stojí.[60%](01.03.2022)