Kvočny a Král (1974)

"Na intr nejsem zvědavej! Už nemůžu ani cejtit společný sprchy a společný kecy! Vod nikoho nic nechci! A tím spíš vod fabriky!"Mestečko s textilnou fabrikou je plné jej mladých zamestnankýň v minisukniach, ktoré po práci schôdzujú alebo sa bavia bez alkoholu v klube SZM, prípadne si v sobotu zájdu do továrne na brigádu. S mládencami je to horšie, zgrupujú sa v partii, majú dlhé vlasy, fajčia, lahváče si chladia vo fontáne a pijú na verejnosti, na tramp jazdia na motorkách a kujú pikle za účelom rýchleho obohatenia sa na úkor spoločnosti. Hlavná hrdinka Steinmasslová je vzorná pracovnica starajúca sa o nezletilého brata Dlouhého, ktorému hrozí stiahntie na temnú delikventskú stranu, takže sa neváha osobne zaangažovať, plus má asi trochu slabosť na zlých chlapcov. Naivná dobová moralitka stavia do kontrastu dve podoby mládeže, zlo nezostane nepotrestané, za pozornosť stoja zástupy fešných dievčin, dobový kolorit a pár známych tvárí za mlada, väčšinou s cudzím hlasom. Pobavilo za tri vyžobrané koruny."Ringo Starr prej šilhal a jakej to byl bubeník! U mužskýho na nějakým tom řádení přírody tolik nezáleží!"

Děj opravdu není složitý. Poctivá pracovnice, čarokrásná devatenáctiletá Milena Steinmasslová, prožívá pletky se socialisticky nesmýšlejícím frajírkem s dlouhými vlasy, motocyklem a partou podobných "vyvrhelů". Její blankytný kádrový profil je navíc akcentován tím, že se po smrti rodičů stará o nezletilého bratra Pinďu (čtrnáctiletý Vladimír Dlouhý), kterého puberta táhne právě do party jejího amanta, kde může po vzoru např. Jana Krause zevlovat, kouřit, popíjet lahváče chlazené v kašně a podnikat spanilé jízdy na československých harlejích. Po zjištění, že "král" si zajišťuje občerstvení v hospodě sázkami o zprznění té které pletařky, se od něj odklání a podléhá hodnému leč úlisnému mistrovi se žigulíkem (pro jistotu předabovanému Viktorem Preissem). Král toto nese nelibě, zjišťuje, že Milenu upřímně miluje a rozhodne se také pořídit automobil, aby byl konkurenceschopný. Protože si ale dokáže spočítat, že při jeho pracovním nasazení si během této pětiletky nevydělá ani na trabanta, začne se svou partou plánovat krádež a zpeněžení několika rolí látek. Souběžně s tím se snaží Milenu vylákat z poklidných večírků SSM na pařbu do "protistátního" Ontaria. Milena jde, divák trne, ale ona je motivována snahou vytáhnout Pinďu ze spárů flinku, cigaret, alkoholu a vůbec nezřízeného života. Co se jí nepodaří u Pindi, podaří se u krále, který je láskou ke spanilé svazačce vyvázán ze spárů pokleslého smýšlení. Celý film je ozvláštněn způsobem vyprávění, kdy je fakticky zaznamenáván ve formě flasbacku do vyšetřovacího spisu... Naivní normalizační báchorka pro mladé rebely, aby vyměnili dlouhé vlasy za pozitiva a sociální jistoty režimu.

Přesně tenhle typ frajíčeků a machírku opravdu miluju. Mám vždycky sto chutí jim lehce poupravit fasádu. Asi to bude nějaká alergie nebo co. Nevím, co na něm Jana viděla, ale byla to její volba. Oslovení kvočna jsem pro holky taky nikdy neslyšela. Zápletka by bylo zajímavá, kdyby se neutopila v té nemástné a neslané kaši okolo. Snadno zapomenutelný příběh. Za zmíňku stojí akorát mladá Milena Steinmasslová a Vladimír Dlouhý.

Tento 'skvost' české kinematografie mě vážně pobavil. Kluci byli v malém textilní městě ve značném nepoměru k množství mladých dam. Aneb mezi mladými jednooký králem (nebo Králem :-)). Napínavé drama tím stylem, že jsem u něho skoro usnul. Milena Steinmasslová byla kočka, mladí pánové burani na motorkách, kterým sekundoval velmi mladý Vladimír Dlouhý na kozím dechu. Kdo má rád každodenní příběhy z centrálně plánovaného hospodářství, přijde si na své.

Když jsem v úvodních titulcích filmu četl, že byl natočený podle povídky Karla Štorkána, která byla odměněna cenou ÚV SSM (pro neznalé ÚV SSM = ústřední výbor Socialistického svazu mládeže) na Festivalu mladých v Trutnově, začal jsem film sledovat se značným despektem. Byl jsem však více než mile překvapen. Jako zvláštní mi připadlo, označování dívek jako „kvočny“ a přezdívka klučičího seladona „Král“. Přezdívka Král – no budiž, ale označení kvočna jsem ve spojení s dívkou nikdy neslyšel. A tak je možné, že to je jen výmysl pana Štorkána. Pokud máte jiné zkušenosti, dejte mi vědět. Rád se poučím. Film je sice zasazen do období socialistického hospodářství a je mu přísně podřízen, ale ukázalo se, že jeho jádro a myšlenky jsou aktuální v každé době. Bohužel se však jedná o celkem neznámý a nehraný film, který se netěší ani zájmu členů ČSFD. Myslím si, že ve filmu neobjevili obecně platné myšlenky, které se skrývají pod socialistickým hávem. (Pondělí 01.03.2010)