Lvi salónů (1978)

Vlastně to není tak hrozné jak by se mohlo podle komentářů zdát. Ale samozřejmě to není ani tak dobré. Světáci byla jiná liga a i obsazení bylo jiné. Josef Dvořák a Jan Hartl jako dva stejně zoufalý mladíci, kteří poznávají nástrahy života. Pár náznaků komedie, ale jinak spíš hořkosladké poznávání světa a jeho nástrah. Jasně. Prostředí normalizačního rozvoje a stavby Jižního města, spolu s tím že většina filmu má takovou ponurou prošedivělou atmosféru té doby a děj který se odehrává hlavně v noci tomu úplně nepřidá, ale vše nemůže být vtipné a růžové... A ono to vlastně i dobře dopadne. Jeden je sice chudší o peníze, ale zase bohatší o zkušenosti a druhý přeci jen pozná že ne každá holka z Prahy musí být špatná :) Dnes, po padesáti letech, ale už samozřejmě nemá film čím zaujmout. Přesto si tři hvězdy a 55% zaslouží

Zde se vžil pojem Světáci let 70. Jenže ono se k tomu ani jiné označení vážně nehodí. A to při vší úctě ke všem, kteří se podíleli na té legendární komedii. Ti dva totiž bydlí v maringotce, makají na stavbě a po večerech obrážejí bary. Úspěšnost mají ale stejnou jako jejich předchůdci. Těžko říct, o čem chtěl děj vlastně vyprávět. Oba se tak nějak mátoží mezi falešnými seznámeními a jeden dokonce naletí. Holt za hloupost se platí. Film výrazně nepozvedlo ani celkem slušné obsazení. Jenže když herci nemají co hrát...

"Na pražský holky si musíš dát bacha."Stavbári pozbieraní z celej republiky budujú v Prahe sídliská, slušne zarábajú a poznávajú aj veľkomestský nočný život. Po práci oblečú saká, uviažu kravaty, prebrodia blato uprostred ktorého stojí ich dočasný príbytok na kolesách a vyrazia do nóbl barov za zábavou. Ťulpasa Pepíka Hartla zasväcuje o niečo skúsenejší Fery Dvořák, ale chybám, sklamaniam ani pádom na hubu aj tak nepredídu. Vizuálne má film ďaleko od farebných dobových súputníkov, uprostred polotovarovej panelovej šedi naši hrdinovia snívajú v maringotke nereálne sny a utekajú pred prítomnosťou aj minulosťou. Na komédiu je to málo vtipné, respektíve je prítomný humor mierne nahorklý. Ako sonda do života vtedajších kočujúcich proletárov ma to ale bavilo, za tri neustrážené umývadlá.

Tohle je přesně ono normalizační bezčasí ve filmu jako vyšitém. Snaha něco natočit, snaha netočit jako v padesátkách (aby se dokázalo, že soudruzi jsou dál a jinde) a mdlý "příběh" bez "příběhu" měla okořenit účast tehdy populárního Dvořáka a mimořádně nesympatického Hartla. Když k tomu přidáme tehdy všude prosazovanou Veškrnovou, na průser je zaděláno. Čekal jsme ,jaké role tam ztvární moje druhdy oblíbené herečky Šplechtová a Vnuková, ale první měla pár slov (příšerně nalíčená a učesaná a ta druhá seděla jenom u stolu v čemsi jako baru. Světáci mě za srdce nechytili právě díky dobovému obsazení (zejména ženské části s výjimkou Jiřiny Šejbalové, ten zbytek straší ve dvou případech až dodnes),a el mělo to šmrnc, nápad a hlavně tam hrál Oldřich Nový. Tady je vrcholem humoru Dvořák v kvádru, plahočící se kopem zabahněné komunikace na cestě do "velkého" světa a co byste řekli - samozřejmě ho blátem ohodí projíždějící žigul. Hartla nesnaším nejen pro jeho herecký projev, ale i pro jeho účast v těch nejpokleslejších normalizačních seriálových opusech - Muž na radnici nebo například Plechová kavaletrie. A o Veškrnové škoda mluvit...

Námět poukazuje na dělníky stavby sídliště   ve velkoměstě pocházející z vesnice a jejich   využití volného času. Honosné restaurační   podniky a ženy, to je krédo jejich zájmu.   Snímek staví hlavně na osobnosti Josefa   Dvořáka, ale když scénář a vůbec veškeré   tvůrčí nápady pokrývá mohutná šeď, ani on   ze své role zázraky nevykouzlí. Celé je to   takové omšelé a bez nápadu. Příběh   proplouvá vědomím téměř nevědomky a když   snímek skončí, zbývá už jen položit   otázku: "Ví někdo o čem to vlastně   bylo?"