Maturita za školou (1973)

Tri poviedky zo života naprosto rozdielnej mládeže, každá viac alebo menej poplatná aktuálnemu normalizovanému režimu. Pozerané opakovane a stále ma to baví.1. Básník"Co to krmíš za člověka?" "To není žádnej člověk, to je básník!"Zadumanému mladému poetovi Kaiserovi je sveta žiť. Za frajerku má Schallerovú, v Mladom svete mu vyšli prvé verše (honorár 129,50 Kčs), robotnícka trieda si ho váži a dojato počúva, keď im recituje v krčme (dedko Homolka síce vyzerá, že už má na jazyku nejakú ironickú hlášku, ale zdrží sa) a mladý roboš Töpfer ho dokonca požiada o výpomoc v srdečnej oblasti. Síce nie úplne uveriteľné, ale zato nechcene zábavné za tri lístky na vystúpenie zväzáckeho ansámblu Plameny.2. Reprezentant"Ja sa učím za strojného zámočníka, keď chcem robiť vrcholový šport, nemôžem predsa študovať!"Pingpongista Orlowski (s hlasom Pavlatu) zbiera športové úspechy, ale so študijnými výsledkami v maturitnom ročníku je na tom podstatne horšie. Obklopujú ho očakávania, rady a tlaky zo športového oddielu, školy, rodičov, kamarátov a svoje si povie aj poznačená bývalá hviezda Sloup. Fajn otvorený koniec za tri veľké a jednu malú kofolu pre športovca.3. Bíbr Grizzly"Chtěj mít ze mě Einsteina a mě to holt myslí rukama. Jí přijít domů v montérkách, tak naši skolabujou."Čundrák solitér Kudla nezapadá do predstáv ambicióznych rodičov ani do trampskej sublutúry, ktorá je popisovaná po chuti normalizovaného systému ako banda zálesácky vyhastrošených opilcov, takže sa radšej ako vedúci ujíma malých premoknutých pionierskych táborníkov. Čo film pozdvihuje, sú zábery na trampami preplnené vlakové nádražie (mám dokonca dojem, že som medzi nimi zazrel zopár pozdejšie preslávených bardov) a neskôr dedinskú krčmu, ktorých zjav, chovanie aj pár nie práve najpodarenejších prezentácií táborákových klasík (Hudskonské šífy dostali obzvlášť na frak) pôsobí veľmi autenticky. Za štyri plné lopaty uhlia do kotla parnej lokomotívy.

První dvě povídky mně jako ostatní moc nezaujaly. Ta třetí na mně dýchla . Máme chatu v Davli, miluji Posázavský Pacifik i obě trasy jak z Bráníka tak z Čerčan přes Žampach. Se sázavskou tratí je to jedna z našich nejhezčích vlakových tratí. Člověka až píchlo u srdce a už jsem to tu psal jinde, když vidí to tehdejší nádraží v Bráníku. Jako by jste byli někde na Klondiku nebo u odvozů vojáků kamsi vojenským vlakem na frontu... Je to jen 40 let a vše se změnilo k nepoznání. Nejen že kamsi zmizely parní mašinky i ta odstavená co stála na nádraží v Davli. Zmizeli i všichni ti trempové, zálesáci, čundráci, kotlíkáři, tuláci... Zmizel zvuk kytar z vlaků i kouř z kopců a tunelů podél řeky. Je to s podivem, ale za komunistů se trampingu dařilo jak nikdy dříve... Lidé hledali svobodu v přírodě a lesích. Někdo na chatě, něckdo s teletem nebo usárnou na zádech. Samozřejmě, že mně tedy nejvíce oslovil příběh Bíbra Grizzliho. Obzvláště když narazí na ta vyplašená a promoklá písklata v zimním lese. Ale doba si žádala své a tak oddíl byl pionýrský, ostatní trampové byli vlastně zlí a Bíbr netoužil po ničem jiném, než se živit poctivě rukama... No věřme si tomu. Každopádně poslední příběh mne chytil za srdce. Dávám za tři suché zápalky. * * *

Tak jsem se těšil na pana Šebánka a nic. Sedí tam pár sekund a to je všechno. No, první povídka byla ultra hovadina, druhá jen hovadina, a třetí ušla. Té bych měl dát z povinnosti plný počet, protože byla o mně a mém mládí. Také jsem vandroval lesem sám. Jen jsem tam nehulákal. Bohužel tomu chyběl pointa, a bylo to takové neslané, nemastné, jako celý film. Takže dávám dvacítku za poslední povídku , ani ne tak kvůli jejím nekvalitám, ale za téma. Krásně se mi při tom vzpomínalo na mládí.

Fascinující herecká sestava se tu sešla. Filmové začátky Kaisera nebo Töpfera a pak hromada zajímavých herců v nezajímavých rolích. První povídka neuvěřitelná i na tehdejší dobu, druhá z dnešního pohledu pochopitelnější než tehdy a možná proto nudnější a třetí jako zjevení. Na tu se dívá moc pěkné po všech stránkách, možná ta pointa, ta pointa mohla být...

Tak aby bylo jasno, soudruzi. Divoká šedesátá skončila, od teď bude film vychovávat. "Maturita za školou" je jednak takovým výchovným počinem pro naši mládež, jednak názorným příkladem, jak to dopadá, když se socialisticky spořádaní, umělecky impotentní, myšlenkově plytcí tvůrci pokoušejí o "hlubší ponor", "životní dilema" nebo dokonce "smysl života". I když až na zlou společnost špatných kamarádů - trampů ve třetí povídce tam vyložená zákeřnost nebyla, ta falešná, plytká, nažehlená normalizační optika z toho čpí na každém kroku. Zvláště "mladý básník" byl opravdu k sežrání a jeho představitel - mladičký vlasatý Kaiser - byl opravdovou kuriuzitou, podobně jako Lábus v roli zlého trampa (zřejmě jejich generálka na legendární Mimikry). Tento film jsem si pustil jen proto, abych si doplnil filmografii pana Šebánka - a s úlevou konstatuji, že se objevil jen na pár vteřin a beze slov, protože etuda tohoto génia rodu Homolkova, jak s tupým úsměvem naslouchá básníkově prvotině, je opravdu smutným završením jeho "neherecké kariéry". Náladu mi ovšem spravila Schallerová, jejíž nebeský půvab prozářil i tuto trapárnu. Do odpadu neházím, to bych přece jen křivdil. Celek má jakousi koncepci a vypointované ústřední myšlenky každé jednotlivé povídky jsou přes všechnu tu bídu sympatické. (Zvláště otevřený závěr Reprezentanta mě příjemně překvapil.) Celkově tedy hodnotím poněkud vstřícněji než slunicko2, jehož trefný komentář ovšem vřele doporučuji.