Kohajagawake no aki (1961)

Nebyt tento film japonsky, urcite by ma az tak nezaujal. Jednoduchy pribeh japonskej rodiny, kde sa usmevne momenty striedaju s tymi smutnejsimi. Vsetko tak malebne podane, ze je az neuveritelne aky je tento film vlastne prosty.

„Do you think there are more crows than usual today?“ „Yes, there are.“Kdo trochu zná Ozuovy příběhy, bude si zpočátku myslet, že tento se opět týká tématu vdavků, tentokráte vdovy ve středních letech a jejího nápadníka. Jenže on se příběh stočí k jejímu otci, svéráznému stařečkovi, který žije každý den naplno, jak jen uzná za vhodné. Věnuje svůj čas mezi svou velkou rodinu, ale také navštěvuje svou bývalou ženu a její dceru, což vede k napjatému vztahu se svou druhou dcerou. Vyprávění je typicky Ozuovské, velmi pomalé, poklidné, i když se děje něco napínavého. A statická kamera k tomuto stylu výborně pasuje. Příběh plyne pomalounku a divák má dost času zamýšlet se nad údělem života v rodině a vztahům se svými nejbližšími. Sledování tohoto filmu je tak příjemné na vícero rovinách.(29.01.2022)

Některé Ozuovy filmy, přestože obsahují kouzelné komické scény, ve mně vzbuzují pocity tíživého smutku. Lidé jsou uzamčeni v železném rytmu rodinných a osobních událostí - zamilováních, svatbách, návštěvách a stárnutích, a ačkoli prožívají radostné okamžiky, nad vším tiká neúprosný čas, který jim odměřuje jejich roli. Poté, co ji odehrají, všechno skončí kouřem z hrozivě vztyčeného komínu krematoria a pohledem na vrány na hrobech. Foma píše krása, krása - ale možná, že ona krása je jen Ozuovo zoufalé gesto, jímž se marně snažil z tohoto neúprosného koloběhu vymknout alespoň tím, že ho umělecky ztvárnil a dodal mu onu lehkost a vyrovnanost, která je pro něj tak příznačná.(13.04.2008)

Další pecka od Mistra. Není snad tak emocionální jako Tokyo monogatari, ale pořád krása, krása. Obyčejnej příběh ze života Japonců, krásně natočenej a zahranej.(11.01.2007)

český název: Podzim rodiny Kohayagawových, ze série "ročních období"(22.07.2006)