Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1967)

Kinoautomat je zážitek, který je třeba zažít v kině. V mém případě projekci moderovala paní dcera Alena Činčerová. Tlačítková interaktivita sice vypadá po 56 letech lehce k smíchu, ale originální řešení použité třeba v Montrealu nebo v roce 1971 v pražském Světozoru by už dnes bylo nemyslitelné. Komedie o panu Novákovi a dalších obyvatelích jednoho domu je dynamická, svěží, zábavná. Ale kdybych na ni koukal doma z DVD, tak bych se nad tři hvězdičky nedostal. Ale vysvětlení je hned v první větě.

Na 7 000 hodnocení jsem si nemohl vybrat lepší film (a taky unikátnější). Snad první interaktivní film na světě. Už jenom spojení "interaktivní" z toho dělá něco velkého a když k tomu připočteme i to prvenství... Ano, filmu se dá vytknout poněkud obyčejný a nijak extra zajímavý příběh, dá se vytknout i to, že volby děj vlastně ani nezmění, je jedno, jestli vyberete možnost A nebo B, dostanete se do stejného místa v příběhu. Jenže se tam dostanete vždy jinou cestou a to je na tom právě to zajímavé. Ano, dalo by se vymyslet více situací, více konců, ale nezapomeňte, že je to z roku 1967 a je to první interaktivní film na světě. Já s tím jsem více než spokojený, protože to měla být hlavně komedie a komedie to je a dost dobrá a zábavná. Navíc já formu interaktivních filmů mám dost rád, což jsou pro mě jenom další kladné body v hodnocení. Nemůžu jinak, než dát 5*

Kultovní záležitost, o které nám vyprávěli ve škole - první interaktivní film na světě se zrodil v Československu! Kinoautomat pana Činčery měl světovou premiéru na výstavě Expo 1967 a u příležitosti narozenin kina Světozor jsem měla možnost si ho sama vyzkoušet a rozhodovat o osudu Miroslava Horníčka v roli pana Nováka. V závěru trošičku překombinované, ale jinak výborné a velice vtipné.

V kine/divadle je premietanie a uvádzanie Kinoautomatu nesmierna zábava. Samozrejme musí byť vtipný moderátor, čo Matonoha zvládol a je otázka, či záleží aj na výbere možností. Osobne sa domnievam, že je to úplne jedno a v tom vidím menší nedostatok, alebo ako to lepšie nazvať, celého geniálneho projektu. Záver taktiež nijak zvlášť negraduje, avšak objektívne treba uznať, že nakrútiť niekoľko bláznivých záverov by bolo nad finančné a časové možnosti tvorcov. Dúfam, že tento projekt nikdy nezmizne z kín a bude predvádzaný ešte ďalším generáciám. Osobne by som privítal aj nejaké stretká fanúšikov, kde by sa rozoberali všetky rozvetvenia, na akom predstavení sa rozhodnutia divákov najviac líšili, čo z toho vyplýva a tak ďalej...

Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75%