Kdyby tisíc klarinetů (1964)

Po hudobnej stránke tomu za tie dekády neušiel vlak, ale rýchlik. Muzikál, v ktorom hudobné vystúpenia nijako nesúvisia a hlavne neposúvajú, nerozvíjajú dej. Fakt nemám rád Noc na Karlštejně a tu som dostal tie isté, pre mňa nesympatické, hviezdy čias minulých. Waldemar Matuška, Vlastimil Brodský a ako bonus ďalší "sympoš" Jiří Suchý. Zásadným rozdielom je Jana Brejchová. Na Karlštejně bola otravná, tu je jedinou pútavosťou, ktorá stojí za ohviezdičkovanie. Spoluvrahom dojmov bola určite aj prepálená minutáž.

Uuufff. Tak jsem to viděl. Asi poprvé. Ale zcela jistě naposled. Klarinety jsou takovým filmem/nefilmem, je to spíš taková estráda složená z převážně "Semaforských" písniček, celé je to naroubované do takového hodně vachrlatého příběhu/nepříběhu, celé to nějak moc nedrží pohromadě, dneska už se to dá vydržet snad jen díky těm písničkám, z nichž mnohé už zlidověly, a taky díky takovým jménům jako Matuška, Brejchová, Pilarová, Hegerová, Gott (i když co tady vlastně předvedl??) a mnozí další. Na druhou stranu proč Tereza tolikrát? Řada písniček a celých sekvencí kolem nic je uměle natahovaná, celá ta stopáž je dost strašidelná a na tuzemský film tehdejší doby asi i dost netradiční. Viděno dnešní optikou je asi třeba objektivně uznat, že celé je to vlastně dost velká blbost, navíc dost megalomanská, a dneska už je docela výzva to vůbec dokoukat.

Chciválkům nepřístupno - proměňují se tu zbraně v hudební nástroje a film je protiválečný. Školní chodby 60. let byly posety nápisy o míru, malbami hloučků radostných dětí s kytičkami vítajícími mír, osvobozující hrdiny, alidé věděli, proč to tam je. Zpívalo se. A o míru se zpívala Ať mír dál zůstává s touto krajinou a slovem Mír se pojmenovávala kina a divadla. Byl to pojem a přesná míra toho,jak neskutečně běsné byly nedávné války. Písně z tohoto filmu, jako je Tereza, hrála snad každá vesnická kapela a Babeta šla do světa zněla z každého místního rozhlasu po městech a vsích.Že by se opět lidé nenechali poučit z minulosti? .V jaké hudební nástroje by se v tomto filmu proměnily útočné nosiče jaderných hlavic, tj. letouny F-35, na které se naši současní "mírotvorci" tak těší a jejichž objednávku ti noví, před volbami chtěli zrušit, ale teď porušili slib?

S tímhle filmem je problém. Šedesátá léta byla z mého pohledu divná. Divná hudba, divný humor, divné filmy. Obecně nemám toto období moc rád a mnohem bližší jsou mi léta sedmdesátá. Jenže tenhle film je velmi typickým etalonem 60. let. Mělo by se říci, že film je poctou divadlu Semafor a jeho tvůrcům S&Š. Jenže i s tímhle je problém. Jsou sice autory většiny hudby, ale do dialogů očividně bohužel zasáhli jen velmi málo (soudě dle naprosto odlišného humoru v jejich hrách a v tomto filmu). A to je problém.

Filmy s písničkama jsou pro mě většinou nudné. Pokud člověk písničky zná nebo jsou nezajímavé, má tendenci přetáčet. Tady to bylo tak napůl - moc hitů zde nebylo (Tereza - jo, ale proč 3x?). Nápad s proměnou skvělý, ovšem vždy je podstatnější, jak se s ním naloží. Myslím, že to nedopadlo moc dobře. Toho "rádobyvtipu" bylo až moc. Postavy byly málo reálné a vojáci se mnohdy chovali jak děcka na táboře.