Karline manželstvá (1980)

Človek si pozrie v telke nejaký normálny slovenský film, potom ide na csfd a väčšinou ho čaká nepríjemné prekvapenie v podobe nízkeho hodnotenia. Áno, jeden je dobrý, druhý je zlý, tretia je naivná, ale napriek tomu by som postavy nenazýval plochými. Sú skôr nešťastné a to ich približuje bežnému svetu. Kavčiak a Sloboda sa neboja prísť s veľkým prekvapením v tretine filmu (nečítať obsah) a posunúť film iným smerom. V konečnom dôsledku veľmi smutný film, ktorý ukazuje, ako to mohlo fungovať v niektorých klasických slovenských rodinách a čo všetko mohlo ostať pred očami susedov/známych atď. skryté. Karlu mi bolo ľúto, nemala sa o koho nikdy na dlhšiu dobu oprieť. Najhoršie je to samozrejme pri rodičoch, tam to cítite odmalička.

Když je tam Vlado Müller, tak je to zajímavé, pak už méně.

Hodně to zestárlo, ale je to pro mě velké překvapení: směle to obstojí vedle Pásla koně, Džusového románu, a to nemluvím o Postav dom, zasaď strom. Je to živé, herci jsou neokoukaní. Není tu takřka žádná úlitba, jen ta práce v továrně. Brzy mě omrzela hudba, pan skladatel promine. Slovenské téma se točilo pořád dokola. Trochu víc skřípaly scény z uměleckého a městského prostředí, tam to šlo do takové nepatřičné hořkosti, kritičnosti, nevím si s tím rady. Mimo žánr; jinak bych řekl, že to bylo pravdivé. Vlastně trochu kino morálního neklidu. Moc pěkně jsou naopak zrežírované vrstevnaté scény z domácnosti: jeden přes druhého. To má tempo, švih i vtip. Připomíná to taky Hanákovo Já milujem, ty miluješ - civilní slovenský film z půlky normalizace, malý zázrak!(16.02.2024)

Rudolf Sloboda je mým nejčtenějším/nejposlouchanějším československým spisovatelem druhé poloviny dvacátého století (dávám mu přednost i před Hrabalem). Jeho "ženské" romány (především Uršula a Rubato), ale i "sociální" romány (Krev a další) jsou nejen dokladem jeho spisovatelského mistrovství, ale i jeho "vypsání se k smrti" (podobně jako třeba Virginia Woolfová). Přirozené je, že po knížkách přicházejí na řadu scénáře, a pak snad i dramata (film o něm dosud Slováci nenatočili - a neměli by váhat, i když v tom je Češi sotva předhoní). Karline manželstvá vznikly v poločasu (rozpadu) normalizace, nejsou však dobou podmíněná. Přestože se scénáři dá leccos vytknout (režii skoro nic), střetáváme se v něm s typicky slobodovským zostřeným vnímáním, zvláštní citlivostí k ženskému bytí, pečlivým vážením smyslu i slov a velice niterným, ale vše prostupujícím humorem (či jen nahořklou ironií, která mu byla světem?). Pozn.: Anderton *** píše: "Karlu mi bolo ľúto". Mě taky – a hned bych si ji vzal jako třetí manžel.(23.11.2016)

Film lze naprosto bez problémů rozdělit na část s Vladem a bez Vlada. Ta druhá jakoby patřila úplně do jiného filmu. Karlin vkus se mění, nicméně touha po obyčejném štěstí zůstává. Film o očekávání, naplnění, útěku a návratu. Ovšem, vše je zde sestaveno velmi podivně. Podivní herci jsou vedeni podivnou režií, jenž je hlavní brzdou jinak slibného námětu. Vondruška s Bydžovskou ve slovenském znění to dodělali.(30.07.2014)