Jsem zvědavá žlutě (1967)

Velice přínosné dílo, memento, déjà vu socialistického blouznění, cyklicky se nám vracejícího. Nenásilí, rovnostářství, "boj za mír" v podání poměrně prosté a naivní Leny ("Nevím, o čem mluvil. Tak jsi mohla alespoň předstírat, že tomu rozumíš."). Pasáže, kdy dochází k praktickému nácviku nenásilných způsobů "boje" s nepřítelem, staví celou tuto koncepci do přímého světla totální absurdity. Padne i demagogická otázka po spravedlivé stratifikaci společnosti: "Někteří lidé se rodí s omezeným talentem a rozumem. Jsou zatraceni. A jiní mají úplně jiné vyhlídky, narodili se chytří s s talentem. Měly by být za to odměněni? A získat lepší pracovní místa a příjmy? Dělají práci, která je baví a mají lepší život. Neměl by člověk něco udělat a změnit to? Co?" Dojde i na módní meditaci a novodobé desatero (à la Gyllensten), manifestace i obhajobu totalitních praktik v Rusku a Číně (změny se musí zvládnout rychle, nelze přece čekat 300 let!), ale nejvíce "vašně" se přeci jen odehraje mezi nesourodým mileneckým párem. Na jednom z leniných plakátů čteme: "Zpráva pro barevné: Buďte připraveni! Svět bílých se hroutí!". Poučili jsme se nebo si znovu zapískáme internacionálu, kterou tento film končí?

Divácky náročný filmový experiment, který je jakýmsi portrétem politicko-sociální situace Švédska 60.let. Žánr hraného filmu plynule přechází do televizních reportážních forem a zase zpět. Drsně zobrazuje nevyrovnaný milenecký vztah a nebojí se ukazovat i na dnešní dobu celkem kontroverzní milenecké situace ve své plné nahotě. Pozor, rok poté byl uveden druhý díl tohoto filmového diptychu, Jsem zvědavá - modře.

Je to Cinema verité. Vypadá jako dokument, ale nesnaží se věci ovlivnit, je jen zvědavý na skutečnost. Tenhle styl sice pochází s Francie, ale neřekl bych že Sjöman inspiraci čerpá právě odtud. Jednak je film složitější, kombinuje více žánrů a taky Sjöman ne poprvé šokuje diváka. Navíc před natáčením jistý čas pracoval i v Americe, a tak není překvapením zvolená sociální tematika. Další věc: Sexualita. Poprvé v historii je ve filmu nahota ukázaná přirozeně. Za tohle musel v Americe před soud, který ale nakonec vyhrál. Měl tak velký úspěch, že inspiroval i další tvůrce. Třeba hned první takový film byl Půlnoční kovboj, který získal hned Oscara i tak, že byl zařazen do kategorie X ...Kdybych měl Sjömana popsat, tak mě napadá jméno Lars von Trier. Šokuje otevřeností i tématikou jako nikdo jiný. Třeba ve filmu Postel sourozenců 1782, který byl ještě dříve natočený než tento. Tak tolik ve zkratce abychom věděli na co se díváme. Druhý díl (modrá) ,je uvolněnější.

Vilgot Sjoman a jeho radoby pornograficky film, navyse mixnuty politikou. len kvoli tej politike dam aspon jakz takz priemer   : 51 %

Třídní boj?"Když svlečete lidi do naha, jsou všichni stejní!"Tak nějak jsem se odhodlal v rámci Challenge Tour kouknout během měsíce na žánrově a stylově co nejpestřejší výběr filmů. Opravdu nemám potřebu vyhledávat pornografii, ale zvědavost u mne vzbudil experiment nové vlny 60. let, kde jeden švédský režisér něco tak ubohého dovedl skloubit s politickým tématem. Ono to nakonec jde: půlhodinu redaktorka obíhá nejrůznější lidi, dělá anketu na závažné společenské téma, pak si uloví chlápka, se kterým jde do bytu, oba se svléknou a záhy po politických diskuzích nějakou dobu sledujeme pro změnu sex a posloucháme u toho hlasité vzdechy. Sjöman svůj kontroverzní nápad potrhuje ďábelským argumentem: když odhalovat, tak ve všech oblastech lidského života včetně sexu. Takže kdyby mi došlo, jaký hlubší smysl má pro mne značnou část filmu sledovat, jak si dva nazí lidé vzájemně ochytávají choulostivá místa na těle nebo souloží postupně na nejnemožnějších místech, uvažoval bych možná nejen nad třetí, ale i čtvrtou hvězdičkou. Protože nutno uznat, že snímek jako takový disponuje zajímavou kamerou a některá témata, která tu ve znamení uvolněné atmosféry 60. let otevírá (situace ve východním bloku, reflexe 2. světové války ohledně koncentračních táborů či revoluční úvaha nad tím, zda by měli do války bojovat i ženy), mne dokázaly pohltit. Stejně jako hudební složka i experimentální forma filmu o filmu i filmu ve filmu (včetně reklamy na samotným film :)), která působila občas až neprůhledně, ale nejednou překvapila nečekanou pointou. Takhle bohužel jenom za 2*, protože taková hromada sexuálních scén mi zde přijde až zbytečně samoúčelná...50% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií)(04.03.2020)