Jsem zvědavá modře (1968)

I druhý díl exploatuje hranici mezi fikcí a realitou, tentokrát však pomocí zdůraznění jiných technik: namísto sociologických zkoumání a dokumentárního objektivizujícího odstupu od hrdinů spíše akcentuje osobní rovinu hrdinčiny osobnosti, s čímž se pojí i zdůraznění "tradičnějšího" metafikčního postupu, podvracejícího jedinečnost fikční postavy ukázáním její druhotnosti vůči tvůrci filmového díla. Druhý díl je tak oproti prvnímu více niterný, navíc i (je přeci smutně modrý oproti vesele žluté) více skličující a neutěšený: hledání sebe sama z pohledu hrdinky, její objevování svého místa v soudobé společnosti ani nemůže být bezstarostné, jelikož tu jde o ustavení identity v nejistém světě. A naštěstí nejistém - to se svoboda, jež je vždy otevřená, hlásí o svůj úzkostný podíl. Jinak druhý díl v žádném případě není jen pokračováním dílu prvního, nejen formálně, ale i obsahově se liší, v druhém případě v tom, že "události" druhého dílu často předchází událostem prvního a svým způsobem jej "ukotvují". I když to je silné slovo, protože i zde je divák uvržen před nutnost přiznání si nerekonstruovatelnosti diference mezi fikčním dějem a zcizujícím rozdvojením, jež dělá z hlavní hrdinky herečku či z režiséra herce, intervenujícího do světa fikčního i "reálného" (toho, jenž ovládá fikci). Divák si tak zvyká na prostupnost obou instancí, díky čemuž i realita slouží fikci v jejím uměleckém účinku.(22.05.2015)

Modrá verze je nerozlučně spjata se žlutou (stejně jako je nelze dělit na švédské vlajce), vyčítat tedy modré nějaké opakování je nonsens. Obě vychází z materiálu natočeného v jednom tahu, rozdělení do dvou verzí bylo záležitostí až ex post (také vzhledem k výsledné délce a distribučním ohledům). Jinak první (dvoj)film, ve kterém je tmelící linkou svrab:) ... Modrá je více ženská a víc zapojuje do diskuze venkov, Lena v ní opouští domov a otce (žlutý kříž z vlajky) a tak trochu (ne)hledá matku (modrá část z vlajky, obklopující žlutý kříž). Interpretačně otevřené, kategoriím líbí / nelíbí odhalující obnažené pozadí! ... PS: Podle samotného Sjömana byla na začátku pouze představa natočit improvizovaný, ale jinak veskrze hraný film s fiktivními postavami. Jenže řada scén měla mít podobu anekty. Z problémů kolem toho se postupně odvinula výsledná struktura využivající sebereflexivních prvků a prolínání několika rovin. Barevné rozlišení koresponduje s náladou obou verzí a využitým materiálem.(02.04.2011)

Dalsi krasny dokaz, ze dvojky suregulerne vacsinovo podradne, menejcenne  filmy - Jäg Ar Nyfiken - en film i Blatt je toho ukazkovym prikladom. Kombinacia fikcie a reality nefungovala : 30 %(30.03.2022)

Mám moc ráda bizár. Mám moc ráda i tenhle film! A to možná i radši než jeho žlutou variantu...(26.05.2012)

Prvni "zluty" dil byl vcelku zajimavy, ale druhy "modry" dil uz je jen opakovanim opakovaneho a velmi slabym odvarem toho prvniho.(21.09.2009)